„Chemik, obchodník a kačeři“ mohl by stejně dobře znít titulek tohoto článku. Pravdou je, že pánové Sellier a Bellot kdysi změnili život téhle obce ševců a ze ševců nadělali výrobce kapslí, později patron, dnes munice. A zatímco boty už tady asi neumí ušít nikdo, náboje malých ráží se tu vyrábějí neustále. Vlastně tenhle sortiment souvisí i s tím, jak dešifrovat azanskou mysterku, Ale tenhle článeček tu není proto, aby vám napověděl, jak na mysterku. Je tu proto, aby vám ji doporučil, protože je to opravdu dobrý hlavolam. A když ji vyluštíte, dovede vás na místo, se kterým je již leta letoucí spojena existence hezké řádky vlašimských občanů. Jak už jsem řekl, původně za to mohli tito dva pánové,
kteří na pražském Žižkově založili kapslovnu (po které dnes už není ani památky, ačkoli před pár lety tam ještě existovala restaurace Kapslovna). Ta se (zřejmě z bezpečnostních důvodů) časem přestěhovala na venkov, tedy do Vlašimi, města tehdy spíše obuvnického. Ještě můj děd (bývalý švec) neřekl téhle firmě jinak než kapslovna. Kromě kapslí (rozuměj zápalek pro náboje) se tu ale vyrábí celá řada nejrůznějších nábojů. Katalog najdete ZDE. Pokud se při odlovu budete divit, co že je to tam za asfaltovou plochu, vězte, že stojíte na pozemku firmy Sellier a Bellot, kde kdysi bývalo firemní parkoviště. Protože byl problém ho uhlídat a množily se zde krádeže v autech, bylo zrušeno a místo něj vybudováno nové za plotem firmy hlídané kamerovým systémem a branami na čipové karty.
Co říci závěrem? Takováhle mysterka Vlašimi rozhodně chyběla. Užijte si luštění i odlov. AZANům díky za další zábavnou kačerskou perličku a krabičce přejeme dlouhý život.
Archiv pro měsíc: Květen 2012
Kalamajka (cache by lukasekprochazka)
Nová keš na Kalamjce autora lukasekprochazka se jmenuje – jak jinak – Kalamajka.
Je jí jen pár dní, ale už je na ní docela silný provoz. Jak by ne, Kalamajka je krásné místo dobře přístupné pěšky jako na koni (pardon na kole – vede tudy cyklostezka Vlašimské aleje). Kalamajka patří mezi tři vlašimské pětistovky, které jsou vidět z města a stojí okolo něj jako stráže (Kalamajka, Kostelík a Jinošov). Vrchol kopce z blízka připomíná komolý kužel (pravděpodobně díky stavbě, která na něm stávala kdysi, jak se dočtete dále) a je na jaře porostlý kobrcem květin s fialovými květy. Vrchol je zajímavý i jinak. Pokud na něj dorazíte včas, najdete tam pozůstatek výpravy Expedice Kalamajka 31.12.2011 – českou vlaku (vlastně dvě). Zajímavý je vrchol Kalamajky i z dálky, jak je vidět na přiložené fotografii pořízené od Vlašimi. Kalamajka má totiž výrazný vedlejší vrchol, a tak z dálky připomíná hřbet velblouda.
Zajímavé je, že tenhle kopec má název podle českého lidového kolového tance. Že by se kolem tohoto vrchu tancovalo? No, prokázané to není. Zato je prokázané, že sem chodí na Silvestra domašínští a také sem jezdívají trampové z uhříněveské osady Minessota.
V publikaci Království české vydané roku 1908 v nakladatelství Pavla Kobra v Praze můžeme o Kalamajce číst toto:
Dolním tokem potoka Chotýšanského, jenž u Libeže do Blanice vpadá, oddělen jest hřbet vrchů Domašinských, které nejvyšším vrcholem Kalamajkou 513 m n. m. dosahuji. Hřbet obstupuje na východě rybník Smikovský a tu část Chotýšanky, která z něho vytéká. Od starodávna jest zalesněn. Kromě Kalamajky, na níž spatřují se zbytky knížecího domku (glorietu), vystupují ze hřbetu Domašinského ještě vrchy nižší, a to Zlatá Skalka, čtverhrannou zdí obroubená, Ostrý a Jelení vrch u Onšovic, s nichž na všechny strany krásný a vnadný pohled se otvírá. Zalesněné Hory Domašinské bývaly nepřístupné a jen jediná cesta od Benešova k Domašínu je překračovala. Kromě několika mysliven a hájoven a malé vísky Onšovic v části severní nemají obyvatelů; jen pozvolné svahy k severu, východu a jihu osazeny jsou význačnými bydlišti. Jsou to Radošovice. Lipina. Ctibor, Lhota hrazená a město Domašín.
Poslední zajímavostí tohoto místa, kterou se mi podařilo zjistit, je fakt, že je zde Trigonometrický bod 2209-13, čímž se Kalamajka stala součástí českého trigonometrického systému. Jedním z orientačních bodů vyznačených na dokumentaci tohoto bodu je kostel ve Vlašimi. Jak udává už tato dokumentace z roku 1988, kterou můžete nalézt na tomto odkazu, průseky k orientačním bodům nejsou udržovány. A tak v roce 2012 ani vlašimský kostel nění odsud vidět.
Díky lukaskoviprochazkovi za kešku na jedné z dominant Podblanicka.
