V sobotu 29.10. koukám do kalendáře a… No to už je fakt nuda, zase prázdné místo. Dnes je ale den jako vyšitý pro keškování. Takže s chutí do toho!

Křížek – 10

Naštěstí je po ruce Aryess a navíc druhá polovička našeho X je pro. Takže zvedáme plachty a hezky po větru plujeme naším stříbrným šípem pro jeden bodík do sbírky. Janek.s to jistí desátým křížkem. Součástí krátké přípravy je i četba listingu. Fuj, terén 3,5. Asi změníme cíl. Ale hint mluví jasně a odhad, kde ta keš nakonec bude, se na místě potvrzuje. Voláme na pomoc Štaflíka, Saxánu a Pučálkovic Aminu. Netrvá dlouho a keš je venku. Zpětný chod sice trochu složitější, ale daří se.

Protože jsme přijeli na místo činu od Pavlovic, odjíždíme na Zdislavice. Chceme totiž v Bolině zkontrolovat vodní myši. Přistáváme na hrázi obecního rybníka. Nejprve marně pátráme v terénu. Ale za chvíli už se k nám hrne předseda uvítací komise a za ním z různých koutů po chvilce připlouvají další čtyři členové. Chvíli somrují u našich nohou, ale pak pochopí, že z nás nic nevymámí, a tak zase odšupajdí pryč. No a my se vracíme domů.

Keškování mezi Pátkem a Středou

Předpolední keškování nás nějak navnadilo. Tak odpoledne s Aryessem spěcháme znovu k vozidlu, abychom se ještě jednou nadechli podzimního vzduchu a odlovili nějaké další keše.

Původní záměr odjet na západ se ještě při průjezdu Vlašimí mění a táhne nás to zase na východ. Do polí. Do lesů. Do týdne… Jo, nějak jsme se zamotali na cestách kolem Javornické hůry, a tak nakonec kotvím nedaleko druhé poloviny týdne. Kdo nezná, bude si teď myslet, že mluvím z cesty. Opak je pravdou a po dvou stovkách metrů taháme logbook z kešky Pátek. Čtvrtek následuje po chvíli a pak už se lesem suneme dál.

Ve Čtvrtek a v Sobotu dokonce měníme v keškách CWG. Ještě že jsem vzal s sebou dřevo na výměnu. To mě fakt baví, když nejsou všechny krabičky vykradené a je v nich něco hodnotného na výměnu. Nejlépe dřevěné suky.

Po Čtvrtku a Sobotě je v našem „kalendáři“ Středa. Trošku kocourkovské pořadí, ale nevadí. Optimalizujeme vzdálenost nutnou na projití trasy na minimum. Ovšem zohledňujeme i přítomnost lesních cest. Pokud to jde, snažíme se jít po nich, přestože jsou to metry navíc. Středa, ta se jen tak nedá. Cílový objekt začíná připomínat ementál. Keš je přitom elegantně zamaskovaná přírodním materiálem a Aryess ji také za chvíli drží v ruce. Už začíná být zima. Fouká vítr. Pomýšlíme na návrat.

Já se tam vrátím

V lese nás překvapuje několik posedů. Ne svojí přítomností, ta by byla v pořádku. Ale svojí výškou, či spíše níží, nížkou, nízkostí… nebo jak to říct. Posed metr nad zemí? Ano! Aryess to testuje prakticky a hlásí, že jeden metr plus zcela mění pohled na tento lesní svět. Věřím mu a hrnu se zpět k autu. Na části této série jsem se podílel na FTF šílenství, takže jsem se dost rád vrátil v klidu dolovit některé resty, které tenkrát nevyšly. Já se sem ještě vrátím. Prozatím díky za kešky neboli TFTC. 🙂