Super počasí. Bude pršet? Ale kdepak. Dloch nás zve na event Ve Mlejnku, to by bylo, aby nebylo pořádné počasí. Pravda, trošku chladněji je, ale my to zvládnem. Přestože už víc jak deset dní se nás snaží přeprat nějaká viróza, my jí to Ve Mlejnku vytmavíme!
Cesta do mlýna a zase zpět
Vyrážíme těsně po druhé hodině hned poté, co za námi zaklapnou dveře volební místnosti jako za posledními voliči. Cesta klidně ubíhá a za nedlouho odbočujeme na cestu ke mlejnu. Později se od Dlocha dozvídáme, že cesty k mlýnům od nejbližších vesnic jsou typickou součástí české krajiny. Kdo chce hledat v naší krajině stopy historie, měl by s nimi počítat. Tak tohle umění se budeme muset doučit. Neměl by to být problém. Miloš nám snad dá úvodní školení, když ho pěkně poprosíme. Ale zatím o tom ještě neví.
Zpáteční cesta už je provázena kapičkami deště. Ale co na tom, když jsme si užili takový neobvyklý zážitek a sedíme v autě, které nás veze do tepla domova. Ale to jsem to vzal trochu zkrátka, že? Tak tedy jsme ve mlýně. A jak dál?
Kolo, kolo mlýnský…
Přicházíme sice včas (aspoň mám ten dojem), ale jako jedni z posledních. Logbůk je již značně popsaný, kolo se točí (což vidíme už z daleka) a kolem něj postává pěkných pár kačerů. Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský… napadá mě starý popěvek. Když vidím jeho velikost, docela chápu, že písnička pokračuje …kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo. To muselo být opravdu škody!
Takže kolo se točí a my se zdravíme s přítomnými, logujeme, povídáme, pořizujeme CWG a taky nějaké fotografie. A video (odkaz najdete níže). Kolo se pořád otáčí. Je perfektně vyvážené. Ložiskové uložení jede hladce. A proto stačí k jeho otáčení doslova pár kapek vody z náhonu.
Do mlejna!
A pak nás pan otec zve do mlýna. Jdeme jeden za druhým do zšeřelých prostor mlýnice. Pan otec popisuje jednotlivá zařízení a jejich funkci. To jsem tedy opravdu ještě neviděl a neslyšel. Vždycky jsem o mlýn jen tak zavadil, přestože vodní pohony miluji už od dětství. Tady už opravdu chybí jen to, aby se ty všechny věci daly do pohybu, přijel sedlák s obilím a začalo se mlít. Bohužel v takovém technickém stavu vybavení zatím není. Ale je zázrak (tedy spíš zásluha rodičů pana otce), že se zachovalo tolik součástí mlýna.
Jdeme i do druhého patra, kde je veliký buben na prosívání mouky. Má čtyři velikosti ok, takže i čtyři „výpusti“. A taky určitě „vyráběl“ čtyři různé mouky aspoň co se velikosti moučných zrn týče.
Kolem mlýna
Potom jdeme ven před mlýn, kde se dozvídáme další zajímavosti nejen o tomto mlýnu. Kromě jeho původní stavební dispozice (byl menší) si poslechneme i vyprávění o zimní jízdě s koníkem. A taky o tom, jak to vypadalo, když do mlýna přišli mleči a všichni se shlukli v jediné místnosti, povídali, kouřili a ve stejné místnosti spaly děti. Ale to už jsme o více než sto let zpět v historii (nejen tohoto mlýna).
Zpět k mlýnskému kolu
Čeká nás velké finále. Jdeme zpět k mlýnskému kolu a pan otec nám nabízí, že když chvíli přidržíme kolo, aby se netočilo, připojí k němu zátěž. Tou zátěží je elektromotor zapojený jako generátor. S radostí souhlasíme. Po chvíli štrachání v útrobách mlýna odchází pan otec ke stavidlu a pouští do náhonu větší proud vody. Voda začíná přetékat přes vršek kola. Dloch hbitě přiskočí a pomůže kolu rozběhnout se. A pak už to jede, jak můžete vidět i uvnitř tohoto videa.
Slyšíme hukot vody i roztáčející se agregát uvnitř mlýna. Na ten se pak jdeme i podívat. A on skutečně jede a tři k němu připojené žárovky svítí. Tomu říkám závěr eventu.
Přiznám se, že jsem od tohoto eventu čekal zajímavý zážitek. Skutečnost byla nad moje očekávání. Nové věci jsem slyšel i viděl. A mlýnské kolo je už od dětství pro mě fascinujícím, jednoduchým a přesto obdivuhodným motorem. Tohle mlýnské kolo jsem viděl v chodu. Pro mě opravdu skvělý zážitek. Miloši, díky. A dík patří i panu otci, kterému přeji, ať se daří rekonstrukce zařízení a má z roho mlýna co největší radost.
