Archiv autora: Xichteria

Xichteria logující

Únor bílý, Xichteria šílí

Ano, je to tak. Xichteria šílí. Letos to bude deset let, co jsem začal hrát geokešing a snaha zaplnit právě k tomuto výročí dosahuje místy šílenství.

Jak šílí X

Poslední víkend byl klasickou ukázkou toho, jak kačer šílí. Ven, ven, ven. Řeknete si, že je to běžné. Ne pro postaršího kačera, který měl v loňském roce pouhých pár desítek odlovů. Takže čtyři dny v kuse, to je pro mě už docela výkon.

V pátek to spravila krásna keška s výhledem při západu slunce. Dorazul jsem k ní lehce po západu a liboval ji, že když zaparkuji hned vedle ní, dokonce na ni dosáhnu. Teprve po zaparkování jsem pochopil, že se mýlím a T3,5 že tu není zbytečně.  Nakonec jsem si pomohl opičím trikem a kešku odlovil i zpět v pořádku ukryl.

Křížek na Hradišti
Křížek na Hradišti

V sobotu jsem využil cesty za vysíláním na pásmu PMR. Protože mezi Velkonáčem, krásným kopcem s kruhovým výhledem do dálek a Špulkou, rozhlednou se stejně báječným výhledem jsem jel kolem D1. Kdo zná dílnu janek.s, ten už ví, jakou kešku jsem odlovil.

PMR vysílání
PMR vysílání

V neděli jsem si odskočil při návštěvě Benešova a ocitl jsem se  V Hrobech. Původní záměr sice byl odlovit celou sérii Knhy džuknglí, kterou jsem měl vyluštěnou hned po publikaci (ale na FTF jsem byl líný). Osud tomu chtěl jinak, a tak jsem skončil V Hrobech a do džungle jsem se zase nedostal.

V Hrobech
V Hrobech

V pondělí jsem krátkou sérii dokončil v prosluněném ale mrazivém odpoledni u kapličky v nedaleké obci od domácích souřadnic. Nikdy předtím jsem si nevšiml, jak je vlastně tahle kaplička krásná, a to už jsem kolem ní jel nebo šel nesčíslněkrát.

Kaplička Řimovice
Kaplička Řimovice

Všechny odlovy si prohlédněde ve VLOGu pořízeném převážně sestřihem živých vysílání z FaceBookové skupiny Geocaching v Čechách. Tady je…

Mějte se fajn a 1.3. zse na další kešku do geokalemndáře.

Xichteria

Sedmatřicet s polárníkem

Další dvě prázdná okýnka se na mě culí z únorového kalendáře dvanáctého a třináctého. Podaří se je zaplnit?  Pondělí a úterý ukážou. Když to vyjde, bude jich zbývat ještě sedmatřicet.

Sedmatřicet
Sedmatřicet

Sedmatřicet

V pondělí to jde rychle. Zaplnění volného místa v GC kalendáři je pojištěno dalším křížkem z dílny janek.s. Jde to rychle. Všechno dokonce v přímém přenosu, takže jaképak řeči, tady je záznam:

 

V úterý jedu ráno do Benešova. Původní plán je zaplnit volný den až večer účastí na eventu s polárníkem a snížit počet nezaplněných polí na sedmatřicet. Protože mi ujede zpáteční vlak, vyrážím za Benešov na vyhlídku u Želetínky. Koukám do kraje na Chlum, Neštětickou horu, Chvijen… Jenomže udržte se, když jste tak blízko keši, kterou nemáte odlovenou.  A tak je Želetínka prvním odlovem dne.

Želetínka
Želetínka

A když už jsem v parku u Konopiště, nořím se do něj, nechávám ujet další dva vlaky a odlovuji další dvě keše. Nejprve se ocitnu na nezámém místě parku, kde jsem nikdy nebyl. Poté se podél Konopišťského potoka vydávám na vesmírné setkání.  Pokračuji dál směrem na Benešov. Sluníčko svítí, v parku je krásně, a tak nechám ujet ještě jeden vlak než se dostanu na nádraží.

Konopišťské keškování
Konopišťské keškování

Nakonec se vracím do Vlašimi.  Asi se mi nebude chtít znovu na vlak. Ale večer bych se rád dozvěděl, jak se chodí na severní pól. Byl to původní záměr. Jet? Nejet? Ale co! Hurá na vlak, hurá na event. Podruhé během dne vlakem do Benešova. A stojí to za to. Díky polárníkovi Vaškovi Sůrovi se dozvíme o cestě na severní pól tolik věcí, že mě osobně přestává cukání tam někdy vyrazit. Ale v jeho podání je to tak zajímavé… Díky!

Tedy díky Leneh, která je pachatelkou eventu a díky i Václavovi za jeho poutavé vyprávění.

Máte Facebook? Pak tady najdete ještě bonus v podobě videa.

Na viděnou na dalším eventu nebo ukeší se těší Xichteria.

Xichteria s polárníkem
Xichteria s polárníkem

 

Český Šternberk

Devětatřicet a něco navíc

Máme tu únor. Nejdrsnější měsíc roku se zatím moc nepředvádí. Zato začíná plesová sezóna, což se ukáže jako důležitý fakt i z hlediska čištění geokalendáře. Zbývá devětatřicet políček. Půjde to? Jistěže půjde!

Dvětatřicet
Devětatřicet

Devětatřicet políček a nějaká ta údržba

Je prvního února. Začíná plesová sezóna. Jsme v Praze v Lucerně na maturitním plesu italského gymnázia. Z hlediska GC naprosto nezajímavé. Půlnoc. Končí ples. Jdeme pro auto a odjíždíme směr Vlašim. Dé jednička je v pohodě, takže stotřicítka se dá skoro celou cestu. Sjíždíme na Veselce u Psář. Najednou si uvědomuji, že druhého února mám díru v kalendáři. A ono je – druhého února. Těsně před jednou v noci. Odbočujeme směrem na Psáře. Odlov je zdokumentován, takže ať promluví video:

No a to by mohl být konec, ale není. Loguji odlov. Jdeme spát. V pátek nás čeká další maturitní ples.

V sobotu je po plese. Probereme se trochu později, než je zvykem. Venku je počasí. Ani nevím jaké. Možná nám vezou sníh. Jedeme na Šterneberk. Mám tam rest v údržbě.

Pohled z hradu dolů
Pohled z hradu dolů

Na kešce U Rybiček (série Hopsastrasse D1) vysušujeme kešku a dáváme nový logbook. Pak jdeme alejí na hrad. Na Facebooku streamuji hádanku. Vrata na horní nádvoří jsou otevřená. Na Facebook pouštím živé vysílání. Jeho záznam je zde:

Před údržbou keše padá sníh. Krupice. Všude to vypadá, jako by chtěli zateplovat hrad a polystyren se jim rozlítal po okolí. Tak jdeme na to. Celá údržba je zdokumentována na tomto videu:

Údržba hotová. Stoupáme zpátky zpět k D1. Na chvíli odbočujeme k tzv. Hladomorně.

A nakonec cestou domů ještě odlovíme dvě kešky z dálniční série janek.s.

Odlov v noci
Odlov v noci

Pěkný GC začátek února. Nebo ne?

Čtyřicet aneb Leden vyčištěn

Všechno to začalo v pátek. Vlastně už ve čtvrtek, kdy jsem si chystal batoh na sobotní Ještěd, na výlet za Marťánkem, mojí první virtuálkou. Pátek mě rozhodil a na sobotní cestu vlakem na sever a zpět nebylo ani pomyšlení. Vrátil jsem lístek a přemýšlel, jak se dostanu přes čísla jednačtyřicet a čtyřicet ve svém čistícím kalendářním plánu.

Čtyřicet

GC kalendář čtyřicet
GC kalendář čtyřicet (jednačtyřicet) zastávek před vyčištěním – leden stále čeká

Tak vypadal můj GC kalendář ještě v pátek. V sobotu jsem se trochu zmátořil, a tak jsem mohl vyrazit se svojí geopolovičkou směrem na jih, abychom kousek od Vlašimi odlovili potřebnou kešku, která sníží počet zbývajících prázdných polí na jednačtyřicet. V mlze jsme nemuseli dlouho hledat. Schválně jsem vybral drajvinku, ke teré by dolezl i marod, aby nebyl problém. A problém nebyl, jak můžete vidět z přiloženého videa, které vzniklo jako živé vysílání z odlovu ve FaceBookové skupině.

Tak. Už zbývá je jednačtyřicet keší. A  jedna jediná, aby byl vyčištěn leden. Ale teď už na domácí souřadnice. Těšil jsem se, že v neděli už nebude problém vyrazit na event do Benešova. Ale natřásání autem naznačovalo, že to nebude jen tak.

Leden vyčištěn

Neděle přinesla trochu lepší počasí. Odpoledne jsem vytuhnul v pelechu a nebýt mého dalšího hobby, vysílání na pásmu PMR, asi bych chrněl do večera. Těsně před příchodem tmy mě ale vzbudil hlas ve vysílačce. Vysílačka byla nepřetržitě zapnutá už od pátku, ale terprve před pátou odpolední v neděli se ozval Budo Zruč z kóty Čihadlo. Čitelnost (tedy to, jak jsem mu rozuměl) byla na trojce (z pětistupňové stupnice). Chvíli jsme pokecali. Pak jsem si uvědomil, že na event to fakt nebude, ale že potřebuju v neděli odlov do kalendáře. To už se pěkně šeřilo. Tak jsem se s Budem rozloučil. Pokud by vás zajímalo víc z oblasti PMR, překlikněte na můj další blog PMR v Čechách.

Pak už jsem na sebe navlekl nějaké to oblečení, připravil čelovky a vyrazili jsme kousek od místa, kde celý tenhle hon na zaplňováním míst v geokalendáři začal. K Vracovicům. Tentokrát z druhé strany, tedy od Kondrace.

Stejně jako v sobotu jsem zvolil „lov beze zbraní“, tedy odlov bez GPS. Tentokrát jsem dokonce ani nekoukal na umístění ve fotomapě. Stačilo v listingu juknout na fotku geoobjektu a hned jsem věděl. Už mockrát jsem u něj stavěl při cestě na kole okolo. Vždycky jsem si říkal, že by mu slušela nějaká kešulka. Tak už ji má.

Vyrazili jsme ještě za šera, ale na místo jsme dorazili až za tmy. Dálkové reflektory automobilu a čelovky vyrobily ale den, a tak byl odlov jednoduchý. Nejobtížnější bylo se natáhnou pro kešku. Takže odloveno a leden vyčištěn jako čtvrtý kompletní měsíc. Tentokrát kompletně díky keškám od janek.s Díky.

Jo a pokud by vás ten odlov zajímal, i tentokrát běžel v živém vysílání na FaceBooku. Tady je jeho záznam na webu geocaching.vcechach.net :

 

 

Křížek - 43

Dvaačtyřicet aneb Bude to maraton

Třiatřicet volných míst v kalendáři
Třiatřicet volných míst v kalendáři

V neděli 21.1. už jenom dvaačtyřicet volných míst v kalendáři číhá na Xichteriu. Podařilo se  zaplnit první ze třiačtyřiceti prázdných okének v kalendáři. Pomohl mi k tomu Křížek – 43.

Cítíte tu symboliku? Jdu mazat první ze třiačtyřiceti volných polí a první k tomu pomůže třiačtyřicátý křížek. Asi mi nebudete věřit, že to nebyl záměr. Ale vážně nebyl. Všiml jsem si toho teprve teď, když loguju a píšu tenhle blog. No, tohle byl jeden izolovaný odlov. Na vyčištění ledna budu potřebovat ještě dva. A to bude teprve začátek maratonu. Únor a březen, to bude větší šichta!

Třiatřicet volných míst v kalendáři

Třiačtyřicet

Když jsem zmiňoval v minulém příspěvku, že bych letos rád dolovil celý svůj geokešingový kalendář, nevěděl jsem, kolik dní je ještě třeba v kalendáři zaplnit. Teď už to vím. Bude jich ještě třiačtyřicet. Díry zejí zatím ještě v 9 měsících. Pouze duben a prázdninové měsíce už jsou zaplněné.

Třiatřicet volných míst v kalendáři
Třiačtyřicet volných míst v kalendáři

Třiačtyřicet volných dní

Je to trochu protimluv. Třiačtyřicet prázdných míst v kalendáři rozhodně neznamená volné dny. Spíš naopak. Když se podíváte do mých statistik, byl loňský rok nejhorší. Bude těžké rozhýbat kosti. Celkový počet potřebných odlovů není nijak strašlivý. Nejhorší je, že to musí být přesně v ty dané „volné“ dny.

Snad to zvládnu. Už se na to těším. Začínám zítra.

 

Když je v lednu jaro

Takhle to dopadne, když je v lednu jaro. I ten starý medvěd X vyleze z brlohu a začne se motat po krajině. Čmuchá po keších. No a jaký div, že nejdřív najde ty vlastní. A pak třeba nějakou vlastní přidá.

Lednové jaro

Leden 2018. Začíná rok, ve kterém dovrším 10 let svého kačerského života. Kdysi mě ke geokešingu přivedl Aryess (tehdy ještě pod nickem Ideas Composer). Díky za to, synku. Naučil jsi mě, jak na to. Nejdřív bez GPS, pak s ní. Dnes s mobilem. Lovili jsme nějakou dobu spolu dva. Pak jsme spontánně založili Komando Vlašim ve složení Aryess, Skrafty, Huncut, Xichteria. Ideální obsazení jednoho auta. Společně jsme zvládli řadu geokešingovývh dobrodružství od FTF až po spanilé jízdy za odlovem mnoha keší v době, kdy ještě powertrail byl zcela neznámým pojmem. Po nějaké době jsme se rozešli každý jinam a Komando Vlašim přestalo fakticky existovat. Přesto v některých výjimečných případech jeho zbytky stále ještě pod tímto názvem operují. V tomto lednovém jarním počasí mě vzpomínky na tu dobu inspirovali k tomu, abych se vyhrabal z brlohu.

Kontrolní den

Chvíli to trvalo. Vyhrabal jsem ze skříní geomateriál. Mám ho tam opravdu spousty. Jak by ne, když hned na začátku mě chytlo zakládání keší. Pravda je, že v zimě na konci loňského roku jsem poněkud otupěl. Vůbec ten loňský rok byl ve znamení mých geokešingových mdlob, kdy jsem raději některé keše dal k adopci, aby nezanikly po letech své existence.

Leden mě ale probral a začal jsem se chystat na řešení dlouhodobých problémů mých vastnícjh krabiček. A tak jsem v symbolický den 11.1. vzal připravený materiál a vyrazil do terénu. V tomto případě do zámeckého parku. Udělal jsem si malou procházku s přímým přenosem na Facebooku ze Sochařského sympozia GC60G9C. Pak jsem instaloval u téhle kešky novou krabičku. Další krabičku jsem instaloval nedlouho poté. A pak jsem se vydal na místo, kde už jsem založil tři kešky. Po nějaké době každá z nich musel skončit. Dnes přišel den konce třetí verze a založení verze čtvrté. Ano, vznikla čtvrtá verze Ponákupní kešky u Tesca.

2018 = 10 let

Co bude dál deset let poté, tedy deset let po tom, co jsem začal dělat geokešing? Mám jeden velký cíl. Zaplnit celý kalendář. Ještě mi chybí celá řádka dnív kalendáři, kdy ještě nemám odloveno. Klika je, že podblaničtí kačeři (a vlastně i posázavští) nadělali v dosahu dostatečný počet keší, aby tento cíl byl splnitelný. V nejhorším se protáhne do dalšího roku. Dalším interním úkolem je, abych svoje keše buď dal do pořádku, nebo nabídl kekvalitní adopci.  Co bude se kterou konkrétní keší, to se uvidí. No a pak bych rád udělal nějaký ten event a bude-li dost nápadů, rád bych taky založil pár nových keší pro radost svých kačerských přátel.

Takže já se těším, těště se také. Doufám, že se na eventech ale třeba i u keší párkrát potkáme.

Ponákupní
Ponákupní

 

Večer na cestě

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným aneb Dobytí říčních lázní

Léto je léto, když den patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít…

…ale v pátek 11.8.2017 to bylo trochu mimo. Vyrazili jsme na výlet v naprosto zataženém a deštivém počasí. Když jsme dorazili do Senohrab, začaly bouřky jedna za druhou.

Bylo jich nepočítaně a my leželi dvě hodiny v auťáku, koukali na blesky nad hlavou a relaxovali. Dobrá příprava na doybtí říčních lázní.

říční-lázně
Říční-lázně

Pak na chvíli déšť zmírnil a my vyrazili na Zlenice. Po žluté. V tom hnusném počasí jsme vynechali cestou kešku T5 (hahaha) a dostali se až k říčním lázním. Cestou jsme šli kolem potoka, kde voda měla barvu kafe. Další potok měl barvu kakaa. No prostě barevná sranda.

voda s vodou
Voda s vodou

Ale na lázních se nám líbilo stejně jako před dvaceti lety, kdy jsme tu byli společně naposled. Odlovili jsme místní lázeňskou kešku, užili si pobouřkový potok, prostě klídek pohoda…

voda po bouřce
Voda po bouřce

Prolezli jsme lázně (v Baštírně bylo zavřeno) a dobyli jsme Hlásku.

Hláska
Hláska

Pak jsme se vydali zpátky s tím, že půjdeme kousek podle vody a pak po modré na Senohraby.

Kachničky, rybářská soutěž a všeobecná pohoda nás ukolébaly. Šli jsmed pořád dál.  Po modré jsme od vody vyrazili na Lensedly místo na Senohraby. Stoupali jsme lesem. Ozval se hluk. Večer se přiblížil a my byli u dálnice D1 místo u nádrtaží a tím i auta.

Večer na cestě
Večer na cestě

Podle mobilu jsme našli správnou cestu a nakonec to dobře dopadlo. Odlov keše i kufrování jsme zvládli.

Ať žije geocaching.

Přečtěte si také článek o tom, co se může dít, když člověk neodjede na Šumavu a běhá s vysílačkou kolem Vlašimi.

 

The Lost Treasure of Mary Hyde

The Lost Treasure of Mary Hyde je právě to, co mě dostalo znovu do akce. No, vlastně jsou to moji přátelé, kteří mi díky téhle hře připomněli, že mám geokešingové přátele a právě tuhle hru můžeme hrát spolu. JEDINĚ SPOLU A NE JINAK.

Úterní Český Šterberk

Takže v úterý 18.8. jsme s mojí drahou geopolovičkou vyrazili na cyklovýlet, jehož součástí měl být odlov několika keší z dílny janek.s kolem D1. Vyrazili jsme na kolech směrem na Český Šternberk.

Český Šternberk
Český Šternberk od Červánků

Po Nové cestě do Březiny, nad Měsíční údolí, pak šup na asfaltku přes Ctiboř do Libže (protože pan Srb ve svém mlýně již před lety tak zkomplikoval průchod a zejména průjezd cyklistů, že je lepší se mu vyhnout). Z Libže po modré pod dálnici a tam to začalo. Nejprve pod dálničním mostem. A pak hezká sbírka podle silnice až k Rybičkám.  Ovšem tu za mostem a ve stráni jsem vynechal, takže poslední byla dvaadvacítka. Pak už to bylo jen o makání a pohodě. Dolů od rybiček přes Červánky na Český Šternberk. Tam u jezu jsme pozorovali vodáky, někteří odvážně projížděli šlajsnou, jiní přenášeli, ale všichni přežili.

Český Šterberk - jez a vodáci
Český Šterberk – jez a vodáci

Po snědení svačiny jsme vyrazili k hladomorně. Vtipná kombinace. Byl to pěkný výšlap, tak na horské kolo akorát, jen v jednom místě mě terén shodil z kola. Pak jsme dojeli k Rybičkám a otázka byla, kudy dál.

Opět zabodoval GEOCACHING. Vzpomněl jsem si na noční FTF u Všechlap z roku 2010. Vyrazil jsem po paměti. Akorát z druhé strany než tenkrát. Terén mě opět shodil z kola.

Vytáhl jsem vysílačku, že udělám třeba aspoň nějaké spojení. Na úbočí z toho nebylo nic, ale obdivovali jsme krásnou přírodu. A pak pod vrcholem kopce na louce mezi lesy se vysílačka ozvala a bylo z toho téměř stokilometrové spojení na Kozákov.

No po Skřivánku následoval sjezd do Libže, v jejímž okolí najdete něklolik pěkných keší věnovaných rybám. Doporučuji a sám je nemám ještě všechny odlovené. 🙂 Stoupání nad Ctiboř a jízda Březinou, kde najdete další pěkné keše, už byly na vůli, stejně jako cesta přes Vlašim.

Děkuji svým geokešingovým kamarádům, že mě vyprovokovali k této cestě.

Středeční kapličková cesta

Další den jsme se pustili do mnohem menšího podniku. Kapličkové keše od autora j.m.petr nás vedly na Znosim a Polánku. Cesta na Znosim je v této době frekventovaná kvůli uzávěrce na komunikaci z Domašína do Vlašimi.

První cache potvrdila, že se jedná o opravdovskou kapličkovou sérii. Keška schována na bezpečném místě, provedení velmi pěkné a stylové. Víc neprozradím, posuďte sami při odlovu. Jen kapličku vám ukážu.

Kaplička Znosim
Kaplička Znosim

Pak následovala Polánka a její dvě kapličky. První jsem fotil už pžed lety na své pouti do Santiaga de Compostella. Stojí u průjezdní komunikace a je to kaplička výklenková.  Odlov rychlý, keška opět pěkně provedená a stylová. Jen včelí úly u keše trochu překvapily. Druhá polánecká je větší, dá se do ní vstoupit a má na sobě i zvoničku se zvonem na motor.  Odlov kešky opět bezpečný a na pohodu, styl a kvalita stejné jeko u předchozích. Další cesta už byla bez keší, protože ty při cestě už máme odlovené.

Děkujeme za další geokešingový den na Podblanicku.

Konopiště

Loučení s mašinkou na Konopišti

31.10. byl poslední provozní den Městské turistické dopravy v Benešově. Lépe řečeno, byly to pro letošek poslední tři jízdy ekovláčku po Benešově a Konopišťském parku. A já zrovna byl v Benešově.

Jednou, dvakrát…

Nevím, jaké řízení osudu mě k tomu dovedlo, ale loni jsem taky chytil konec mašinkové sezóny. Tak to vypadá, že už je tu založeno na tradici. Jednou, dvakrát a co příští rok? Už si to dávám do kalendáře, abych nezameškal další sezonní derniéru.

Možná to dokonce zavání eventem. To by nebylo špatné, hezky po kačersku se rozloučit s mašinkou. Její trasa totiž vede kolem spousty keší. A na nejvzdálenějším místě na vás číhá keška Po stopách mašinky – vrch Tuškov. A ta tentokrát přitáhla i mě. Když jsem se totiž podíval do mobilu, zjistil jsem, že ji nemám odlovenou, přestože ji Trendy80 založil již v dubnu 2015.

Hurá mašinkou za tou kešulkou

Nastoupil jsem jako obvykle na první zastávce okružní jízdy. Je na Masyrykově náměstí a vláček loni i letos odtud odjížděl v 11:00. První ze trojice jízd, které se konají každý den v prvním a posledním měsíci mašinkové sezony. Přes leto je jich víc. Tak jo. Nebyl jsem jediný pasažer. Ve společnosti několika dalších jsme vyrazili přes Želetínku na Konopiště. Několik nás vystoupilo na Tuškově.  Tam má mašinka točnu.

To místo zná kdekterý benešovský kačer díky několika eventům, které už se tu konaly. Tedy kačeři znají (krom okolních keší) především altán, který tu stojí už od roku 2009. Je z něj úžasný výhled na kostel na Chvojenu. A taky na věž konopišťského zámku.

Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou
Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou

Takhle na podzim je nedaleko altánu také místo, kde se zahajují a ukončují hony. Je obehnané větvičkovou „ohrradou“  a  v rozích stojí smrčky. Na konci honů se tu dělá výřad.

Xichteria u altánu na Tuškově
Xichteria u altánu na Tuškově

Když jsem se tam ocitl já, byl klid. Bylo totiž nádherné podzimní pondělí. Pondělí je den, kdy takové památky jako Konopiště i v sezoně zejí prázdnotou. Naštěstí prázdnotou nezela skrýš, ke které jsem zamířil hned poté, co jsem vystoupil z vláčku. Pěkná skrýš. Jen co je pravda. Zalogováno, a tradá pryč. Tentokrát hezk ypěšky. Zamířil jsem k Marfiho keši Růžová zahrada.  Něco mi říkalo, že to není dobý nápad. Jako by mi vnitřní zrak říkal, v atributech je cosi nedobrého. A bylo.  Určitě ten atribut znáte. Díky své lenosti, způsobené snad teplými slunečními paprsky, jsem se nepodíval a teprve na místě zjistil, že keš ja za plotem a další termín k odlovu bude až na jaře. No nevadí, aspoň bude důvod zase skočit do mašinky a vyjet na Konopiště. Zajímavý byl ovšem pohled na veterána zaparkovaného kousek od Růžové zahrady.

MG na konopišti
MG na konopišti

Houby. Houby? Houby!

Jo, houby. Když jsme nastupovali do mašinky na Masyrykově náměstí, byla tam jedna paní s košíčkem a pan mašinfýra si z ní utahoval, že jede na houby. A jela. Vystoupila na Želetínce a zmizela v lese. Znovu jsme ji viděli až za dvě hodiny u Růžové zahrady. Já tam došel po svých z Tuškova a ona evidentně ze Želetínky. U Růžové zahrady byla letos náhradní zastávka místo té u zámku, prý z technických důvodů. Ti, kdo přijeli druhým vláčkem, tedy předposlední jízdou sezony, se rozeběhli k zámku. Šel jsem taky.

Konopiště
Xichteria pod zámkem Konopiště

Ale po návratu k mašince. která tu má 20 minut pauzu, jsme nedaleko zastávky zaregistrovali úkaz. Ta paní houbařka ze Želetínky seděla na bobku u nedalekého stromu a cosi rvala zprostředka kopřiv. Nebo co to bylo za plevel. Těsně před odjezdem toho nechala a přiběhla, aby s námi jela zpátky. A měla plné tašky václavek. To bylo to, co trhala u stromu nedaleko vláčku. Nechtěla zmeškat ani vláček ani václavky, a tak to rvala po trsech i s hlínou. Byly ale pěkné.

No a pak už následovala jenom cesta na nádraží, kde vláček taky staví. Bylo to pěkné poledne a časné odpoledne. Sice jen jeden odlov, ale podzimní slunný den stál rozhodně za to. Děkuji Trendymu za pozvání a benešovským technickým službám za odvezení. Tak zase za rok?