Archiv rubriky: DLOCH

Uložení mlýnského kola

Dlochův event Ve Mlejnku

Super počasí. Bude pršet? Ale kdepak. Dloch nás zve na event Ve Mlejnku, to by bylo, aby nebylo pořádné počasí. Pravda, trošku chladněji je, ale my to zvládnem. Přestože už víc jak deset dní se nás snaží přeprat nějaká viróza, my jí to Ve Mlejnku vytmavíme!

Cesta do mlýna a zase zpět

Vyrážíme těsně po druhé hodině hned poté, co za námi zaklapnou dveře volební místnosti jako za posledními voliči. Cesta klidně ubíhá a za nedlouho odbočujeme na cestu ke mlejnu. Později se od Dlocha dozvídáme, že cesty k mlýnům od nejbližších vesnic jsou typickou součástí české krajiny. Kdo chce hledat v naší krajině stopy historie, měl by s nimi počítat. Tak tohle umění se budeme muset doučit. Neměl by to být problém. Miloš nám snad dá úvodní školení, když ho pěkně poprosíme. Ale zatím o tom ještě neví.

Cesta ze mlejna
Cesta ze mlejna

Zpáteční cesta už je provázena kapičkami deště. Ale co na tom, když jsme si užili takový neobvyklý zážitek a sedíme v autě, které nás veze do tepla domova. Ale to jsem to vzal trochu zkrátka, že? Tak tedy jsme ve mlýně. A jak dál?

Kolo, kolo mlýnský…

Přicházíme sice včas (aspoň mám ten dojem), ale jako jedni z posledních. Logbůk je již značně popsaný, kolo se točí (což vidíme už z daleka) a kolem něj postává pěkných pár kačerů. Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský… napadá mě starý popěvek. Když vidím jeho velikost, docela chápu, že písnička pokračuje …kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo. To muselo být opravdu škody!

Kolo, kolo mlýnský
Kolo, kolo mlýnský

Takže kolo se točí a my se zdravíme s přítomnými, logujeme, povídáme, pořizujeme CWG a taky nějaké fotografie. A video (odkaz najdete níže). Kolo se pořád otáčí. Je perfektně vyvážené. Ložiskové uložení jede hladce. A proto stačí k jeho otáčení doslova pár kapek vody z náhonu.

Do mlejna!

A pak nás pan otec zve do mlýna. Jdeme jeden za druhým do zšeřelých prostor mlýnice. Pan otec popisuje jednotlivá zařízení a jejich funkci. To jsem tedy opravdu ještě neviděl a neslyšel. Vždycky jsem o mlýn jen tak zavadil, přestože vodní pohony miluji už od dětství. Tady už opravdu chybí jen to, aby se ty všechny věci daly do pohybu, přijel sedlák s obilím a začalo se mlít. Bohužel v takovém technickém stavu vybavení zatím není. Ale je zázrak (tedy spíš zásluha rodičů pana otce), že se zachovalo tolik součástí mlýna.

Spodní mlýnské kolo
Spodní mlýnské kolo

Jdeme i do druhého patra, kde je veliký buben na prosívání mouky. Má čtyři velikosti ok, takže i čtyři „výpusti“.  A taky určitě „vyráběl“ čtyři různé mouky aspoň co se velikosti moučných zrn týče.

Kolem mlýna

Potom jdeme ven před mlýn, kde se dozvídáme další zajímavosti nejen o tomto mlýnu. Kromě jeho původní stavební dispozice (byl menší) si poslechneme i vyprávění o zimní jízdě s koníkem. A taky o tom, jak to vypadalo, když do mlýna přišli mleči a všichni se shlukli v jediné místnosti, povídali, kouřili a ve stejné místnosti spaly děti. Ale to už jsme o více než sto let zpět v historii (nejen tohoto mlýna).

Netočte se ke mně všichni zády!
Netočte se ke mně všichni zády!

Zpět k mlýnskému kolu

Čeká nás velké finále. Jdeme zpět k mlýnskému kolu a pan otec nám nabízí, že když chvíli přidržíme kolo, aby se netočilo, připojí k němu zátěž. Tou zátěží je elektromotor zapojený jako generátor. S radostí souhlasíme. Po chvíli štrachání v útrobách mlýna odchází pan otec ke stavidlu a pouští do náhonu větší  proud vody. Voda začíná přetékat přes vršek kola. Dloch hbitě přiskočí a pomůže kolu rozběhnout se. A pak už to jede, jak můžete vidět i uvnitř tohoto videa.

Slyšíme hukot vody i roztáčející se agregát uvnitř mlýna. Na ten se pak jdeme i podívat. A on skutečně jede a tři k němu připojené žárovky svítí. Tomu říkám závěr eventu.

Přiznám se, že jsem od tohoto eventu čekal zajímavý zážitek. Skutečnost byla nad moje očekávání. Nové věci jsem slyšel i viděl. A mlýnské kolo je už od dětství pro mě fascinujícím, jednoduchým a přesto obdivuhodným motorem. Tohle mlýnské kolo jsem viděl v chodu. Pro mě opravdu skvělý zážitek. Miloši, díky. A dík patří i panu otci, kterému přeji, ať se daří rekonstrukce zařízení a má z roho mlýna co největší radost.

Generátor ve mlejně
Generátor ve mlejně
Namrzlé stromy

První podblanická CHALLENGE keška

A je to tady. Podblanicko má konečně svoji challenge kešku. A když píšu svoji, je to opravdu doslova. Pro získání keše CHKO Blanik challenge je totiž naprosto nezbytné alespoň trochu poznat tento kraj. Než odlovíte potřebných dvacet místních keší, jistě Podblanicko aspoň trochu poznáte. Přesněji řečeno poznáte jádro Podblanicka, CHKO Blaník, nejmenší CHKO v Česku.

Autorem této keše je Dloch, zakladatel vice než 50 keší, které mají své souřadnice ne dále nežli 30km od Louňovic pod Blaníkem.
Pro kešku vybral Dloch opravdu krásné místo s výhledem na centrální horu CHKO, Velký Blaník. Jedná se o místo nedaleko obce Křížov, které opravdu stojí za to navštívit. Přiznám se, že nebýt Dlocha, asi bych se sem jen tak nedostal, pokud vůbec někdy. Takhle z toho bylo moje jednatřicáté FTF.

Závěrem vás musím pozvat, abyste tuto Dlochovu výzvu přijali. Nejprve si zkontrolujte, jak jste na tom s odlovem potřebných keší pomocí challenge checkeru.
PGC Checker
Potom si vyberte ze seznamu, které keše ještě dolovíte, abyste splnili podmínku challenge, a pak už vyražte na odlov. Challenge checker i seznam doporučených keší jsou samozřejmě původními součástmi Dlochovy keše, které jsem si tady dovolil použít. V listingu CHKO Blanik challenge samozřejmě najdete vše potřebné. Přeji příjemný pobyt na Podblanicku a užijte si lov! X.

Flag Counter

Keše ZO ČSOP Vlašim

Vlašimští ochránci přírody publikovali dvě série keší věnovaných přírodním památkách a zajímavostem. Starší Lesní poklady a druhá je věnovaná geologickým lokalitám Geoparku Kraj blanických rytířů (začínají zkratkou GeoKBR).
Osobně považuji tento počin za chvályhodný a velmi užitečný. Je to skvělý způsob, jak s předmětem ochrany přírody seznámit nezanedbatelnou část populace.
Obě vás shodně dovedou na zajímavá místa. Pro Lesní poklady je typický podrobný a velmi fundovaný listing. Jak všichni víme, dlouhý popis většina kačerů nečte, alespoň ne celý a je to škoda. Pochopíte tak, s čím vás autor chce seznámit a proč vás do lesa vytáhl.
GeoKBR jsou naopak stručné, přitom výstižné a zajímavé. Nechybí tu ani doporučení na další turisticky zajímavá místa v okolí. Navštívíte s nimi lomy, pískovny i skály. Jsou to téměř vždy krásná, tichá místa, bez mudlů a se zachovalou přírodou.

Nejatraktivnější jsou určitě lomy a jejich okolí. Pohled do funkčního Lomu Bernartice od GeoKBR 4 – Dolnokralovicke hadce (GC4R9PV) je úchvatný. Lom Bernartice
Podobné tématice je věnovaná i keš stejného autora Lesni poklady #3 Hadcove bory (GC38KM6). Tato kes je umístěna na zvláštním místě – hadcový bor je tu protnutý zbytky stavby původně plánované trasy dálnice D1. Povšimnete si, že vedle současné silnice z Bernartic do Borovska je vytvořen ještě pokračující násep – toto měl být druhý pruh nedokončené dálnice. I blízký propustek pod silnicí má dvojnásobnou šířku.
Mimořádně zajímavá je GeoKBR 9 – Naucna stezka Roudny (GC4R9RW). Keš vás zavede na opuštěný zlatodůl Roudný, který býval nejvýznamnějším zlatodolem v Rakousku-Uhersku. Je tu skvěle zpracovaná naučná stezka a vykopat si můžete ne snad zlato, ale tyglík ve kterém se zlato tavilo.
Lesni poklady #5 V olsich (GC38P52).
Sem se vydejte v samém začátku jara, nic nevadí, že místy ještě leží sníh. Odměnou vám budou kvetoucí bledule jarní podél potoka. A nechte si dost času na to, abyste si jejich krásy užili. Brát si je domů nesmíte!
Lesni poklady #6 Jehliste (GC38QF8).
Nabízí pro změnu výhled na ski areál Monínec. Na lyžích asi neuspějete, ale i v létě je tu krásně. Dokonce bývá v provozu i lanovka, takže ušetříte nohy. Pro turistiku i geocaching je to mimořádně zajímavé místo. Poštovna ze Sněžky, skanzen OUNZ. Určitě budete nadšeni.
Všechny keše nebudu jmenovat, projděte si je sami.

Partyzánův hrob (GC3257K)

Tato keška vás přivede ke skutečně výjimečnému místu. Jedná se skutečně o hrob, ne pomník. Je to rarita, hrob mimo hřbitov, zákon o pohřebnictví nikdy neumožňoval.

Příběh je to smutný. Na konci druhé světové války vedl jistý partyzán dva Němce do zajateckého tábora nedaleko. Němci věděli, že je zle, protože to byl ruský zajatecký tábor. Chtěli se dostat na západ a padnout do amerických rukou, odkud by se dostali domu za rodinami. Proto se domluvili a v nečekaném okamžiku sebrali partyzánovi zbraň a popravili ho.
Na statku Zálesí, kde tento partyzán hospodařil, neměl kdo pokračovat a proto zpustl. Nyní se tam nachází jen ruiny.