Archiv rubriky: Regiony

Cestou pro jednu z kešek série Blaník

Březen, květen – letem světem

Jak ten čas letí! Byl březen, utekl duben i květen a je červen. Moje cesta za vyplňováním geokešingového kalendáře pokročila. Duben již byl vyplněný z dřívějších let, ale březen a květen měl pár volných míst. Jak se snaha o zaplnění podažila, to je téma tohoto příspěvku.

Kalendář za březen a květen - je jasné, jak to dopadlo

Březen začíná

V březnu opravdu pár dní v kalendáři zelo prázdnotou. Přesně jich bylo deset. První z nich hned prvního března. S tímhle datumem mi pomohl Křížek – 16 od janek.s, který byl rychle dosažitelný autem.  Odlov byl fofrem a hurá do práce.

https://s3.amazonaws.com/gs-geo-images/be742639-708d-4b8d-9f55-fdd7035c65ef.jpg
Křížek – 16

Hned druhého proběhl neplánovaný odlov do plného dne v Táboře. Tady je log. Šestého března mě zachránil pitrsvosa, respektive jím adoptovaná keška Qýčepu. Jelikož adoptovaná, byly souřadnice jaksné, ale najít ji na geoobjektu chvíli trvalo.

Qýčepu
Qýčepu

13.3. jsme s mojí geopolovičkou vyrazili autem kousek za město, kde mi k zaplnění volného místa pomohl j.m.petr svojí kapličkou číslo 4. Odlov byl nenápadný a poměrně rychlý. Standardní kvalita kapličkových keší se potvrdila i tady.

Kaplička 4
Kaplička 4

Aby se to hezky střídal, po tradičce, mysterce a tradičce následovala 15.3. zase mysterka, tentokrát z dílny janek.s Blaník – 18. Velká klika byla, že jsme jeli s mojí geopolovičkou ve dvou. Sám bych to asi nedal. Miláček lovil, já jsem jistil. A zapisovala ona.

Zápis do logbooku Blaník - 18
Zápis do logbooku Blaník – 18

Další díra zela v kalendáři hned další den, ale tady jsem měl již připraveno, že pojedu na Červenou věž od Hoonzaa06. Počasí bylo mizerné, pršelo, ale keška se při odlovu nenamočila. Příznivci FB mohli tento odlov sledovat v přímém přenosu.  Proto chybí fotografie.

Březnová minisérie

Následovaly dva dny oddechu a pak už přišlo březnové finále v podobě čtyř dní po sobě 19.-22.3. Návštěva Benešova tomu chtěla, že první v této sérii byla keška E55 od dedecko 75.

E55
E55

S dalším dnem mi svojí keškou v Kuňovicích pomohl pitrsvosa.

Kuňovice
Kuňovice

A třetího dne po několika tradičkách přišla mysterka janek.s Blaník – 14, kde na mě kromě logbooku čekala i pěkná rybička.

Blaník - 14
Blaník – 14

Čtvrtý a poslední den této minisérie byl zaplněn další blanickou keškou Blaník – 17 s luxusní přírodní schránkou. Díky téhle keši jsem se poprvé v životě dostal na mě dosud neznámé letiště, které se teď v červnu stalo také stanovištěm pro jednu z mých další aktivit, vysílání na pásmu PMR. Ale víc neprozradím.

Blaník - 17
Blaník – 17

To byl březen. Všechny dírky v geokalendáři se díky podblanickým autorům podařilo zaplnit.  Inspirován těmito odlovy, přidal jsem ještě několik keší do již zaplněného políčka cestou z Tábora 27.3. Na Šňůrku své cety jsem navlékl kešky D3 – Přetržená nudle (s pohledem na dálnici u Tábora), Pohnánec (kde jsem sebou pěkně říznul do bláta), Kaplička v Dolních Hrachovicích (s pauzou na vydejchání) a Elbančice, kde jsem se zapisoval hned za své známé kačery. Po březnu přišel duben a pro mě kalendářová pauza. Uteklo to rychle a pak znovu na keše.

Květen

V měsíci lásky na mě číhala jen dvě bílá místa v geokalendáři, a to devatenáctého a osmadvacátého května. Začátek měsíce jsem věnoval údržbě keší. Plán na vyplnění prázdných míst nebyl, a tak jsem první z nich zaplnil opět díky klasice. Blaník – 20 byl již dávno vyluštěný, zval k odlovu a bez auta to šlo pěkně na kole vyřešit. Tentokrát opět s živým vysíláním pro fejsbůkáře, takže bez fotečky.

Poslední keškou do kalendáře pro toto období se stala tradička Borovičky od kačera Mamaty. Opět na kole na rychlo před další akcí. Stihl jsem to jen tak tak, ale stihl. Panečku, já už nebyl u Boroviček, ani se nepamatuju, kdy naposledy.

U Boroviček
U Boroviček

No a to byl můj březen a květen kolem vyplňování dírek v geokalendáři. Píšu to na poslední chvíli, protože už zítra na mě číhá v kalendáři další bílé místo. Mějte se fajn a užívjte si geokešing. A v souvislosti s víkendovou geokešingovou tragedií prosím, dávejte si majzla, kam lezete, kamarádi.

Někde u keše nebo na eventu se těší na viděnou s vámi

Xichteria

Xichteria logující

Únor bílý, Xichteria šílí

Ano, je to tak. Xichteria šílí. Letos to bude deset let, co jsem začal hrát geokešing a snaha zaplnit právě k tomuto výročí dosahuje místy šílenství.

Jak šílí X

Poslední víkend byl klasickou ukázkou toho, jak kačer šílí. Ven, ven, ven. Řeknete si, že je to běžné. Ne pro postaršího kačera, který měl v loňském roce pouhých pár desítek odlovů. Takže čtyři dny v kuse, to je pro mě už docela výkon.

V pátek to spravila krásna keška s výhledem při západu slunce. Dorazul jsem k ní lehce po západu a liboval ji, že když zaparkuji hned vedle ní, dokonce na ni dosáhnu. Teprve po zaparkování jsem pochopil, že se mýlím a T3,5 že tu není zbytečně.  Nakonec jsem si pomohl opičím trikem a kešku odlovil i zpět v pořádku ukryl.

Křížek na Hradišti
Křížek na Hradišti

V sobotu jsem využil cesty za vysíláním na pásmu PMR. Protože mezi Velkonáčem, krásným kopcem s kruhovým výhledem do dálek a Špulkou, rozhlednou se stejně báječným výhledem jsem jel kolem D1. Kdo zná dílnu janek.s, ten už ví, jakou kešku jsem odlovil.

PMR vysílání
PMR vysílání

V neděli jsem si odskočil při návštěvě Benešova a ocitl jsem se  V Hrobech. Původní záměr sice byl odlovit celou sérii Knhy džuknglí, kterou jsem měl vyluštěnou hned po publikaci (ale na FTF jsem byl líný). Osud tomu chtěl jinak, a tak jsem skončil V Hrobech a do džungle jsem se zase nedostal.

V Hrobech
V Hrobech

V pondělí jsem krátkou sérii dokončil v prosluněném ale mrazivém odpoledni u kapličky v nedaleké obci od domácích souřadnic. Nikdy předtím jsem si nevšiml, jak je vlastně tahle kaplička krásná, a to už jsem kolem ní jel nebo šel nesčíslněkrát.

Kaplička Řimovice
Kaplička Řimovice

Všechny odlovy si prohlédněde ve VLOGu pořízeném převážně sestřihem živých vysílání z FaceBookové skupiny Geocaching v Čechách. Tady je…

Mějte se fajn a 1.3. zse na další kešku do geokalemndáře.

Xichteria

Sedmatřicet s polárníkem

Další dvě prázdná okýnka se na mě culí z únorového kalendáře dvanáctého a třináctého. Podaří se je zaplnit?  Pondělí a úterý ukážou. Když to vyjde, bude jich zbývat ještě sedmatřicet.

Sedmatřicet
Sedmatřicet

Sedmatřicet

V pondělí to jde rychle. Zaplnění volného místa v GC kalendáři je pojištěno dalším křížkem z dílny janek.s. Jde to rychle. Všechno dokonce v přímém přenosu, takže jaképak řeči, tady je záznam:

 

V úterý jedu ráno do Benešova. Původní plán je zaplnit volný den až večer účastí na eventu s polárníkem a snížit počet nezaplněných polí na sedmatřicet. Protože mi ujede zpáteční vlak, vyrážím za Benešov na vyhlídku u Želetínky. Koukám do kraje na Chlum, Neštětickou horu, Chvijen… Jenomže udržte se, když jste tak blízko keši, kterou nemáte odlovenou.  A tak je Želetínka prvním odlovem dne.

Želetínka
Želetínka

A když už jsem v parku u Konopiště, nořím se do něj, nechávám ujet další dva vlaky a odlovuji další dvě keše. Nejprve se ocitnu na nezámém místě parku, kde jsem nikdy nebyl. Poté se podél Konopišťského potoka vydávám na vesmírné setkání.  Pokračuji dál směrem na Benešov. Sluníčko svítí, v parku je krásně, a tak nechám ujet ještě jeden vlak než se dostanu na nádraží.

Konopišťské keškování
Konopišťské keškování

Nakonec se vracím do Vlašimi.  Asi se mi nebude chtít znovu na vlak. Ale večer bych se rád dozvěděl, jak se chodí na severní pól. Byl to původní záměr. Jet? Nejet? Ale co! Hurá na vlak, hurá na event. Podruhé během dne vlakem do Benešova. A stojí to za to. Díky polárníkovi Vaškovi Sůrovi se dozvíme o cestě na severní pól tolik věcí, že mě osobně přestává cukání tam někdy vyrazit. Ale v jeho podání je to tak zajímavé… Díky!

Tedy díky Leneh, která je pachatelkou eventu a díky i Václavovi za jeho poutavé vyprávění.

Máte Facebook? Pak tady najdete ještě bonus v podobě videa.

Na viděnou na dalším eventu nebo ukeší se těší Xichteria.

Xichteria s polárníkem
Xichteria s polárníkem

 

Český Šternberk

Devětatřicet a něco navíc

Máme tu únor. Nejdrsnější měsíc roku se zatím moc nepředvádí. Zato začíná plesová sezóna, což se ukáže jako důležitý fakt i z hlediska čištění geokalendáře. Zbývá devětatřicet políček. Půjde to? Jistěže půjde!

Dvětatřicet
Devětatřicet

Devětatřicet políček a nějaká ta údržba

Je prvního února. Začíná plesová sezóna. Jsme v Praze v Lucerně na maturitním plesu italského gymnázia. Z hlediska GC naprosto nezajímavé. Půlnoc. Končí ples. Jdeme pro auto a odjíždíme směr Vlašim. Dé jednička je v pohodě, takže stotřicítka se dá skoro celou cestu. Sjíždíme na Veselce u Psář. Najednou si uvědomuji, že druhého února mám díru v kalendáři. A ono je – druhého února. Těsně před jednou v noci. Odbočujeme směrem na Psáře. Odlov je zdokumentován, takže ať promluví video:

No a to by mohl být konec, ale není. Loguji odlov. Jdeme spát. V pátek nás čeká další maturitní ples.

V sobotu je po plese. Probereme se trochu později, než je zvykem. Venku je počasí. Ani nevím jaké. Možná nám vezou sníh. Jedeme na Šterneberk. Mám tam rest v údržbě.

Pohled z hradu dolů
Pohled z hradu dolů

Na kešce U Rybiček (série Hopsastrasse D1) vysušujeme kešku a dáváme nový logbook. Pak jdeme alejí na hrad. Na Facebooku streamuji hádanku. Vrata na horní nádvoří jsou otevřená. Na Facebook pouštím živé vysílání. Jeho záznam je zde:

Před údržbou keše padá sníh. Krupice. Všude to vypadá, jako by chtěli zateplovat hrad a polystyren se jim rozlítal po okolí. Tak jdeme na to. Celá údržba je zdokumentována na tomto videu:

Údržba hotová. Stoupáme zpátky zpět k D1. Na chvíli odbočujeme k tzv. Hladomorně.

A nakonec cestou domů ještě odlovíme dvě kešky z dálniční série janek.s.

Odlov v noci
Odlov v noci

Pěkný GC začátek února. Nebo ne?

Čtyřicet aneb Leden vyčištěn

Všechno to začalo v pátek. Vlastně už ve čtvrtek, kdy jsem si chystal batoh na sobotní Ještěd, na výlet za Marťánkem, mojí první virtuálkou. Pátek mě rozhodil a na sobotní cestu vlakem na sever a zpět nebylo ani pomyšlení. Vrátil jsem lístek a přemýšlel, jak se dostanu přes čísla jednačtyřicet a čtyřicet ve svém čistícím kalendářním plánu.

Čtyřicet

GC kalendář čtyřicet
GC kalendář čtyřicet (jednačtyřicet) zastávek před vyčištěním – leden stále čeká

Tak vypadal můj GC kalendář ještě v pátek. V sobotu jsem se trochu zmátořil, a tak jsem mohl vyrazit se svojí geopolovičkou směrem na jih, abychom kousek od Vlašimi odlovili potřebnou kešku, která sníží počet zbývajících prázdných polí na jednačtyřicet. V mlze jsme nemuseli dlouho hledat. Schválně jsem vybral drajvinku, ke teré by dolezl i marod, aby nebyl problém. A problém nebyl, jak můžete vidět z přiloženého videa, které vzniklo jako živé vysílání z odlovu ve FaceBookové skupině.

Tak. Už zbývá je jednačtyřicet keší. A  jedna jediná, aby byl vyčištěn leden. Ale teď už na domácí souřadnice. Těšil jsem se, že v neděli už nebude problém vyrazit na event do Benešova. Ale natřásání autem naznačovalo, že to nebude jen tak.

Leden vyčištěn

Neděle přinesla trochu lepší počasí. Odpoledne jsem vytuhnul v pelechu a nebýt mého dalšího hobby, vysílání na pásmu PMR, asi bych chrněl do večera. Těsně před příchodem tmy mě ale vzbudil hlas ve vysílačce. Vysílačka byla nepřetržitě zapnutá už od pátku, ale terprve před pátou odpolední v neděli se ozval Budo Zruč z kóty Čihadlo. Čitelnost (tedy to, jak jsem mu rozuměl) byla na trojce (z pětistupňové stupnice). Chvíli jsme pokecali. Pak jsem si uvědomil, že na event to fakt nebude, ale že potřebuju v neděli odlov do kalendáře. To už se pěkně šeřilo. Tak jsem se s Budem rozloučil. Pokud by vás zajímalo víc z oblasti PMR, překlikněte na můj další blog PMR v Čechách.

Pak už jsem na sebe navlekl nějaké to oblečení, připravil čelovky a vyrazili jsme kousek od místa, kde celý tenhle hon na zaplňováním míst v geokalendáři začal. K Vracovicům. Tentokrát z druhé strany, tedy od Kondrace.

Stejně jako v sobotu jsem zvolil „lov beze zbraní“, tedy odlov bez GPS. Tentokrát jsem dokonce ani nekoukal na umístění ve fotomapě. Stačilo v listingu juknout na fotku geoobjektu a hned jsem věděl. Už mockrát jsem u něj stavěl při cestě na kole okolo. Vždycky jsem si říkal, že by mu slušela nějaká kešulka. Tak už ji má.

Vyrazili jsme ještě za šera, ale na místo jsme dorazili až za tmy. Dálkové reflektory automobilu a čelovky vyrobily ale den, a tak byl odlov jednoduchý. Nejobtížnější bylo se natáhnou pro kešku. Takže odloveno a leden vyčištěn jako čtvrtý kompletní měsíc. Tentokrát kompletně díky keškám od janek.s Díky.

Jo a pokud by vás ten odlov zajímal, i tentokrát běžel v živém vysílání na FaceBooku. Tady je jeho záznam na webu geocaching.vcechach.net :

 

 

Když je v lednu jaro

Takhle to dopadne, když je v lednu jaro. I ten starý medvěd X vyleze z brlohu a začne se motat po krajině. Čmuchá po keších. No a jaký div, že nejdřív najde ty vlastní. A pak třeba nějakou vlastní přidá.

Lednové jaro

Leden 2018. Začíná rok, ve kterém dovrším 10 let svého kačerského života. Kdysi mě ke geokešingu přivedl Aryess (tehdy ještě pod nickem Ideas Composer). Díky za to, synku. Naučil jsi mě, jak na to. Nejdřív bez GPS, pak s ní. Dnes s mobilem. Lovili jsme nějakou dobu spolu dva. Pak jsme spontánně založili Komando Vlašim ve složení Aryess, Skrafty, Huncut, Xichteria. Ideální obsazení jednoho auta. Společně jsme zvládli řadu geokešingovývh dobrodružství od FTF až po spanilé jízdy za odlovem mnoha keší v době, kdy ještě powertrail byl zcela neznámým pojmem. Po nějaké době jsme se rozešli každý jinam a Komando Vlašim přestalo fakticky existovat. Přesto v některých výjimečných případech jeho zbytky stále ještě pod tímto názvem operují. V tomto lednovém jarním počasí mě vzpomínky na tu dobu inspirovali k tomu, abych se vyhrabal z brlohu.

Kontrolní den

Chvíli to trvalo. Vyhrabal jsem ze skříní geomateriál. Mám ho tam opravdu spousty. Jak by ne, když hned na začátku mě chytlo zakládání keší. Pravda je, že v zimě na konci loňského roku jsem poněkud otupěl. Vůbec ten loňský rok byl ve znamení mých geokešingových mdlob, kdy jsem raději některé keše dal k adopci, aby nezanikly po letech své existence.

Leden mě ale probral a začal jsem se chystat na řešení dlouhodobých problémů mých vastnícjh krabiček. A tak jsem v symbolický den 11.1. vzal připravený materiál a vyrazil do terénu. V tomto případě do zámeckého parku. Udělal jsem si malou procházku s přímým přenosem na Facebooku ze Sochařského sympozia GC60G9C. Pak jsem instaloval u téhle kešky novou krabičku. Další krabičku jsem instaloval nedlouho poté. A pak jsem se vydal na místo, kde už jsem založil tři kešky. Po nějaké době každá z nich musel skončit. Dnes přišel den konce třetí verze a založení verze čtvrté. Ano, vznikla čtvrtá verze Ponákupní kešky u Tesca.

2018 = 10 let

Co bude dál deset let poté, tedy deset let po tom, co jsem začal dělat geokešing? Mám jeden velký cíl. Zaplnit celý kalendář. Ještě mi chybí celá řádka dnív kalendáři, kdy ještě nemám odloveno. Klika je, že podblaničtí kačeři (a vlastně i posázavští) nadělali v dosahu dostatečný počet keší, aby tento cíl byl splnitelný. V nejhorším se protáhne do dalšího roku. Dalším interním úkolem je, abych svoje keše buď dal do pořádku, nebo nabídl kekvalitní adopci.  Co bude se kterou konkrétní keší, to se uvidí. No a pak bych rád udělal nějaký ten event a bude-li dost nápadů, rád bych taky založil pár nových keší pro radost svých kačerských přátel.

Takže já se těším, těště se také. Doufám, že se na eventech ale třeba i u keší párkrát potkáme.

Ponákupní
Ponákupní

 

Večer na cestě

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným aneb Dobytí říčních lázní

Léto je léto, když den patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít…

…ale v pátek 11.8.2017 to bylo trochu mimo. Vyrazili jsme na výlet v naprosto zataženém a deštivém počasí. Když jsme dorazili do Senohrab, začaly bouřky jedna za druhou.

Bylo jich nepočítaně a my leželi dvě hodiny v auťáku, koukali na blesky nad hlavou a relaxovali. Dobrá příprava na doybtí říčních lázní.

říční-lázně
Říční-lázně

Pak na chvíli déšť zmírnil a my vyrazili na Zlenice. Po žluté. V tom hnusném počasí jsme vynechali cestou kešku T5 (hahaha) a dostali se až k říčním lázním. Cestou jsme šli kolem potoka, kde voda měla barvu kafe. Další potok měl barvu kakaa. No prostě barevná sranda.

voda s vodou
Voda s vodou

Ale na lázních se nám líbilo stejně jako před dvaceti lety, kdy jsme tu byli společně naposled. Odlovili jsme místní lázeňskou kešku, užili si pobouřkový potok, prostě klídek pohoda…

voda po bouřce
Voda po bouřce

Prolezli jsme lázně (v Baštírně bylo zavřeno) a dobyli jsme Hlásku.

Hláska
Hláska

Pak jsme se vydali zpátky s tím, že půjdeme kousek podle vody a pak po modré na Senohraby.

Kachničky, rybářská soutěž a všeobecná pohoda nás ukolébaly. Šli jsmed pořád dál.  Po modré jsme od vody vyrazili na Lensedly místo na Senohraby. Stoupali jsme lesem. Ozval se hluk. Večer se přiblížil a my byli u dálnice D1 místo u nádrtaží a tím i auta.

Večer na cestě
Večer na cestě

Podle mobilu jsme našli správnou cestu a nakonec to dobře dopadlo. Odlov keše i kufrování jsme zvládli.

Ať žije geocaching.

Přečtěte si také článek o tom, co se může dít, když člověk neodjede na Šumavu a běhá s vysílačkou kolem Vlašimi.

 

Konopiště

Loučení s mašinkou na Konopišti

31.10. byl poslední provozní den Městské turistické dopravy v Benešově. Lépe řečeno, byly to pro letošek poslední tři jízdy ekovláčku po Benešově a Konopišťském parku. A já zrovna byl v Benešově.

Jednou, dvakrát…

Nevím, jaké řízení osudu mě k tomu dovedlo, ale loni jsem taky chytil konec mašinkové sezóny. Tak to vypadá, že už je tu založeno na tradici. Jednou, dvakrát a co příští rok? Už si to dávám do kalendáře, abych nezameškal další sezonní derniéru.

Možná to dokonce zavání eventem. To by nebylo špatné, hezky po kačersku se rozloučit s mašinkou. Její trasa totiž vede kolem spousty keší. A na nejvzdálenějším místě na vás číhá keška Po stopách mašinky – vrch Tuškov. A ta tentokrát přitáhla i mě. Když jsem se totiž podíval do mobilu, zjistil jsem, že ji nemám odlovenou, přestože ji Trendy80 založil již v dubnu 2015.

Hurá mašinkou za tou kešulkou

Nastoupil jsem jako obvykle na první zastávce okružní jízdy. Je na Masyrykově náměstí a vláček loni i letos odtud odjížděl v 11:00. První ze trojice jízd, které se konají každý den v prvním a posledním měsíci mašinkové sezony. Přes leto je jich víc. Tak jo. Nebyl jsem jediný pasažer. Ve společnosti několika dalších jsme vyrazili přes Želetínku na Konopiště. Několik nás vystoupilo na Tuškově.  Tam má mašinka točnu.

To místo zná kdekterý benešovský kačer díky několika eventům, které už se tu konaly. Tedy kačeři znají (krom okolních keší) především altán, který tu stojí už od roku 2009. Je z něj úžasný výhled na kostel na Chvojenu. A taky na věž konopišťského zámku.

Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou
Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou

Takhle na podzim je nedaleko altánu také místo, kde se zahajují a ukončují hony. Je obehnané větvičkovou „ohrradou“  a  v rozích stojí smrčky. Na konci honů se tu dělá výřad.

Xichteria u altánu na Tuškově
Xichteria u altánu na Tuškově

Když jsem se tam ocitl já, byl klid. Bylo totiž nádherné podzimní pondělí. Pondělí je den, kdy takové památky jako Konopiště i v sezoně zejí prázdnotou. Naštěstí prázdnotou nezela skrýš, ke které jsem zamířil hned poté, co jsem vystoupil z vláčku. Pěkná skrýš. Jen co je pravda. Zalogováno, a tradá pryč. Tentokrát hezk ypěšky. Zamířil jsem k Marfiho keši Růžová zahrada.  Něco mi říkalo, že to není dobý nápad. Jako by mi vnitřní zrak říkal, v atributech je cosi nedobrého. A bylo.  Určitě ten atribut znáte. Díky své lenosti, způsobené snad teplými slunečními paprsky, jsem se nepodíval a teprve na místě zjistil, že keš ja za plotem a další termín k odlovu bude až na jaře. No nevadí, aspoň bude důvod zase skočit do mašinky a vyjet na Konopiště. Zajímavý byl ovšem pohled na veterána zaparkovaného kousek od Růžové zahrady.

MG na konopišti
MG na konopišti

Houby. Houby? Houby!

Jo, houby. Když jsme nastupovali do mašinky na Masyrykově náměstí, byla tam jedna paní s košíčkem a pan mašinfýra si z ní utahoval, že jede na houby. A jela. Vystoupila na Želetínce a zmizela v lese. Znovu jsme ji viděli až za dvě hodiny u Růžové zahrady. Já tam došel po svých z Tuškova a ona evidentně ze Želetínky. U Růžové zahrady byla letos náhradní zastávka místo té u zámku, prý z technických důvodů. Ti, kdo přijeli druhým vláčkem, tedy předposlední jízdou sezony, se rozeběhli k zámku. Šel jsem taky.

Konopiště
Xichteria pod zámkem Konopiště

Ale po návratu k mašince. která tu má 20 minut pauzu, jsme nedaleko zastávky zaregistrovali úkaz. Ta paní houbařka ze Želetínky seděla na bobku u nedalekého stromu a cosi rvala zprostředka kopřiv. Nebo co to bylo za plevel. Těsně před odjezdem toho nechala a přiběhla, aby s námi jela zpátky. A měla plné tašky václavek. To bylo to, co trhala u stromu nedaleko vláčku. Nechtěla zmeškat ani vláček ani václavky, a tak to rvala po trsech i s hlínou. Byly ale pěkné.

No a pak už následovala jenom cesta na nádraží, kde vláček taky staví. Bylo to pěkné poledne a časné odpoledne. Sice jen jeden odlov, ale podzimní slunný den stál rozhodně za to. Děkuji Trendymu za pozvání a benešovským technickým službám za odvezení. Tak zase za rok?

Mezi Pátkem a Středou

Keškování ve jménu janek.s

V sobotu 29.10. koukám do kalendáře a… No to už je fakt nuda, zase prázdné místo. Dnes je ale den jako vyšitý pro keškování. Takže s chutí do toho!

Křížek – 10

Naštěstí je po ruce Aryess a navíc druhá polovička našeho X je pro. Takže zvedáme plachty a hezky po větru plujeme naším stříbrným šípem pro jeden bodík do sbírky. Janek.s to jistí desátým křížkem. Součástí krátké přípravy je i četba listingu. Fuj, terén 3,5. Asi změníme cíl. Ale hint mluví jasně a odhad, kde ta keš nakonec bude, se na místě potvrzuje. Voláme na pomoc Štaflíka, Saxánu a Pučálkovic Aminu. Netrvá dlouho a keš je venku. Zpětný chod sice trochu složitější, ale daří se.

Křížek u Rataj
Křížek u Rataj

Protože jsme přijeli na místo činu od Pavlovic, odjíždíme na Zdislavice. Chceme totiž v Bolině zkontrolovat vodní myši. Přistáváme na hrázi obecního rybníka. Nejprve marně pátráme v terénu. Ale za chvíli už se k nám hrne předseda uvítací komise a za ním z různých koutů po chvilce připlouvají další čtyři členové. Chvíli somrují u našich nohou, ale pak pochopí, že z nás nic nevymámí, a tak zase odšupajdí pryč. No a my se vracíme domů.

Keškování mezi Pátkem a Středou

Předpolední keškování nás nějak navnadilo. Tak odpoledne s Aryessem spěcháme znovu k vozidlu, abychom se ještě jednou nadechli podzimního vzduchu a odlovili nějaké další keše.

Původní záměr odjet na západ se ještě při průjezdu Vlašimí mění a táhne nás to zase na východ. Do polí. Do lesů. Do týdne… Jo, nějak jsme se zamotali na cestách kolem Javornické hůry, a tak nakonec kotvím nedaleko druhé poloviny týdne. Kdo nezná, bude si teď myslet, že mluvím z cesty. Opak je pravdou a po dvou stovkách metrů taháme logbook z kešky Pátek. Čtvrtek následuje po chvíli a pak už se lesem suneme dál.

Keškování mezi Pátkem a Středou
Mezi Pátkem a Středou

Ve Čtvrtek a v Sobotu dokonce měníme v keškách CWG. Ještě že jsem vzal s sebou dřevo na výměnu. To mě fakt baví, když nejsou všechny krabičky vykradené a je v nich něco hodnotného na výměnu. Nejlépe dřevěné suky.

Po Čtvrtku a Sobotě je v našem „kalendáři“ Středa. Trošku kocourkovské pořadí, ale nevadí. Optimalizujeme vzdálenost nutnou na projití trasy na minimum. Ovšem zohledňujeme i přítomnost lesních cest. Pokud to jde, snažíme se jít po nich, přestože jsou to metry navíc. Středa, ta se jen tak nedá. Cílový objekt začíná připomínat ementál. Keš je přitom elegantně zamaskovaná přírodním materiálem a Aryess ji také za chvíli drží v ruce. Už začíná být zima. Fouká vítr. Pomýšlíme na návrat.

Já se tam vrátím

V lese nás překvapuje několik posedů. Ne svojí přítomností, ta by byla v pořádku. Ale svojí výškou, či spíše níží, nížkou, nízkostí… nebo jak to říct. Posed metr nad zemí? Ano! Aryess to testuje prakticky a hlásí, že jeden metr plus zcela mění pohled na tento lesní svět. Věřím mu a hrnu se zpět k autu. Na části této série jsem se podílel na FTF šílenství, takže jsem se dost rád vrátil v klidu dolovit některé resty, které tenkrát nevyšly. Já se sem ještě vrátím. Prozatím díky za kešky neboli TFTC. 🙂

Keškování se Saxanou
Tajné foto na závěr aneb Jak jsem na to nedosáhl

 

Křížek u Chlumu

Příjemná rychlovka u Chlumu a něco k tomu

Zvoní mi připomínka v mobilu. A hele, dnešní den ještě nemám odlovenou žádnou kešku. Tak to je třeba vyjet. Nejbližší neodlovená keška na mapě se zelená u Chlumu. Autor janek.s. Dobrý, zkusíme to. Po týdenním válení se v pelechu to bude zajímavé. Ale včerejší Dlochův event Ve Mlejnku jsme taky zvládli, tak to dáme.

Nejdřív myši v Bolině

Cestou na Chlum nejdřív projíždíme Bolinou. Jedeme s Aryessem a mojí drahou geopolovičkou. Ta ještě neviděla bolinské „vodní myši“ pod keškou Bolinská kaplička, takže stavíme a hledáme, kde jsou. Vypadá to, že dneska máme smůlu. Ale pak jeden z nás zmerčí u druhého rybníčku pohyb a nakonec jsou z toho tři kusy požírající na břehu jetel (také uvidíte v níže připojeném videu). Příjemné ZOO. Chvíli je pozorujeme a pak už pokračujeme na Zdislavice.

Křížek – 7

První křížek vidím jako šofér hnedka za Zdislavicemi. Ale to není on. Mám v hlavě mapu, jak jsem ji skouknul před odjezdem. GPS ani nezapínám. To dáme BF. A taky že jo. Před Chlumem druhý křížek. Parkujeme u škarpy a jdeme lovit. Je to rychlé. Byla by to jen taková zabodovka, kdyby to nebylo místo s tak příjemným výhledem. Takže chvíli koukáme do kraje a já stihnu natočit krátké video.

Trhový Štěpánov jako na dlani

Pak sedáme do auta a valíme na Štěpánov. V rámci auto-pěško výletu stavíme u keše TS na dlani také od janek.s. Tady jsem kdysi byl na FTF (spolu s dalšími, kdo to stihli). Aryess by rád odlovil. Hledáme. A nic. Koukáme do logů. A jejda. Log ze včerejška. Hledali 20 minut a nenašli. Volám autorovi, aby si vzal při údržbě o jednu pixlu víc, protože já sice s sebou mám repair-kit, ale na tohle umístění se zrovna nic z té servisní sady nehodí.

Dávám vybrat osádce, jestli chtějí chodit po kolejích nebo zavézt na skládku. Já vím, že je to výběr na pytel, ale lepší nemám. Volí skládku. Asi jim to připadá bezpečnější než motat se po kolejích, kde  občas jede i vlak.

Skládka

Tak jo. Přejíždíme Štěpánov. Dojedeme až k fotbalovému hřišti, kde se hraje zápas. Původní úmysl kouknout se na kousek zápasu opouštíme. Včerejší prohra české reprezentace s Německem úplně stačila. Jedeme kolem hřbitova na skládku. Velmi vtipná keška Skládka opět od janek.s za to stojí. Škoda že v neděli nemůže moje posádka vidět šrumec na skládce, jako jsem to při odlovu mohl vidět já.

Na cestě domů sedí žába

Jo. Jedeme domů. Ale za Štěpánovem opouštím asfalt s tím, že zajedu na cyklostezku. Helelmese u křížku pod stromem končíme, protože je tam značka „zákaz vjezdu motorových vozidel“. OuKej, jede se dál. Teď už vážně domů. Ale přeci jenom ne. Stavíme u rybníčka o kousek dál a jdeme se podívat na kešku GC6EMY7 Migrace žab od Vildy Putovníka. Vtipná krabička, tak proč se nestavit, když ji Aryess ještě nemá odlovenou.

A je to. Teď už opravdu, ale opravdu domů. Díky ownerům za zpestření nedělního odpoledne, které zakončujeme doma u televize Velkou Pardubickou.

Každý má svého koníčka. Ten náš je GEOCACHING.