Archiv rubriky: Regiony

Večer na cestě

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným aneb Dobytí říčních lázní

Léto je léto, když den patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít…

…ale v pátek 11.8.2017 to bylo trochu mimo. Vyrazili jsme na výlet v naprosto zataženém a deštivém počasí. Když jsme dorazili do Senohrab, začaly bouřky jedna za druhou.

Bylo jich nepočítaně a my leželi dvě hodiny v auťáku, koukali na blesky nad hlavou a relaxovali. Dobrá příprava na doybtí říčních lázní.

říční-lázně
Říční-lázně

Pak na chvíli déšť zmírnil a my vyrazili na Zlenice. Po žluté. V tom hnusném počasí jsme vynechali cestou kešku T5 (hahaha) a dostali se až k říčním lázním. Cestou jsme šli kolem potoka, kde voda měla barvu kafe. Další potok měl barvu kakaa. No prostě barevná sranda.

voda s vodou
Voda s vodou

Ale na lázních se nám líbilo stejně jako před dvaceti lety, kdy jsme tu byli společně naposled. Odlovili jsme místní lázeňskou kešku, užili si pobouřkový potok, prostě klídek pohoda…

voda po bouřce
Voda po bouřce

Prolezli jsme lázně (v Baštírně bylo zavřeno) a dobyli jsme Hlásku.

Hláska
Hláska

Pak jsme se vydali zpátky s tím, že půjdeme kousek podle vody a pak po modré na Senohraby.

Kachničky, rybářská soutěž a všeobecná pohoda nás ukolébaly. Šli jsmed pořád dál.  Po modré jsme od vody vyrazili na Lensedly místo na Senohraby. Stoupali jsme lesem. Ozval se hluk. Večer se přiblížil a my byli u dálnice D1 místo u nádrtaží a tím i auta.

Večer na cestě
Večer na cestě

Podle mobilu jsme našli správnou cestu a nakonec to dobře dopadlo. Odlov keše i kufrování jsme zvládli.

Ať žije geocaching.

Přečtěte si také článek o tom, co se může dít, když člověk neodjede na Šumavu a běhá s vysílačkou kolem Vlašimi.

 

Konopiště

Loučení s mašinkou na Konopišti

31.10. byl poslední provozní den Městské turistické dopravy v Benešově. Lépe řečeno, byly to pro letošek poslední tři jízdy ekovláčku po Benešově a Konopišťském parku. A já zrovna byl v Benešově.

Jednou, dvakrát…

Nevím, jaké řízení osudu mě k tomu dovedlo, ale loni jsem taky chytil konec mašinkové sezóny. Tak to vypadá, že už je tu založeno na tradici. Jednou, dvakrát a co příští rok? Už si to dávám do kalendáře, abych nezameškal další sezonní derniéru.

Možná to dokonce zavání eventem. To by nebylo špatné, hezky po kačersku se rozloučit s mašinkou. Její trasa totiž vede kolem spousty keší. A na nejvzdálenějším místě na vás číhá keška Po stopách mašinky – vrch Tuškov. A ta tentokrát přitáhla i mě. Když jsem se totiž podíval do mobilu, zjistil jsem, že ji nemám odlovenou, přestože ji Trendy80 založil již v dubnu 2015.

Hurá mašinkou za tou kešulkou

Nastoupil jsem jako obvykle na první zastávce okružní jízdy. Je na Masyrykově náměstí a vláček loni i letos odtud odjížděl v 11:00. První ze trojice jízd, které se konají každý den v prvním a posledním měsíci mašinkové sezony. Přes leto je jich víc. Tak jo. Nebyl jsem jediný pasažer. Ve společnosti několika dalších jsme vyrazili přes Želetínku na Konopiště. Několik nás vystoupilo na Tuškově.  Tam má mašinka točnu.

To místo zná kdekterý benešovský kačer díky několika eventům, které už se tu konaly. Tedy kačeři znají (krom okolních keší) především altán, který tu stojí už od roku 2009. Je z něj úžasný výhled na kostel na Chvojenu. A taky na věž konopišťského zámku.

Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou
Konopiště od Tuškova, místo dosažitelné mašinkou

Takhle na podzim je nedaleko altánu také místo, kde se zahajují a ukončují hony. Je obehnané větvičkovou „ohrradou“  a  v rozích stojí smrčky. Na konci honů se tu dělá výřad.

Xichteria u altánu na Tuškově
Xichteria u altánu na Tuškově

Když jsem se tam ocitl já, byl klid. Bylo totiž nádherné podzimní pondělí. Pondělí je den, kdy takové památky jako Konopiště i v sezoně zejí prázdnotou. Naštěstí prázdnotou nezela skrýš, ke které jsem zamířil hned poté, co jsem vystoupil z vláčku. Pěkná skrýš. Jen co je pravda. Zalogováno, a tradá pryč. Tentokrát hezk ypěšky. Zamířil jsem k Marfiho keši Růžová zahrada.  Něco mi říkalo, že to není dobý nápad. Jako by mi vnitřní zrak říkal, v atributech je cosi nedobrého. A bylo.  Určitě ten atribut znáte. Díky své lenosti, způsobené snad teplými slunečními paprsky, jsem se nepodíval a teprve na místě zjistil, že keš ja za plotem a další termín k odlovu bude až na jaře. No nevadí, aspoň bude důvod zase skočit do mašinky a vyjet na Konopiště. Zajímavý byl ovšem pohled na veterána zaparkovaného kousek od Růžové zahrady.

MG na konopišti
MG na konopišti

Houby. Houby? Houby!

Jo, houby. Když jsme nastupovali do mašinky na Masyrykově náměstí, byla tam jedna paní s košíčkem a pan mašinfýra si z ní utahoval, že jede na houby. A jela. Vystoupila na Želetínce a zmizela v lese. Znovu jsme ji viděli až za dvě hodiny u Růžové zahrady. Já tam došel po svých z Tuškova a ona evidentně ze Želetínky. U Růžové zahrady byla letos náhradní zastávka místo té u zámku, prý z technických důvodů. Ti, kdo přijeli druhým vláčkem, tedy předposlední jízdou sezony, se rozeběhli k zámku. Šel jsem taky.

Konopiště
Xichteria pod zámkem Konopiště

Ale po návratu k mašince. která tu má 20 minut pauzu, jsme nedaleko zastávky zaregistrovali úkaz. Ta paní houbařka ze Želetínky seděla na bobku u nedalekého stromu a cosi rvala zprostředka kopřiv. Nebo co to bylo za plevel. Těsně před odjezdem toho nechala a přiběhla, aby s námi jela zpátky. A měla plné tašky václavek. To bylo to, co trhala u stromu nedaleko vláčku. Nechtěla zmeškat ani vláček ani václavky, a tak to rvala po trsech i s hlínou. Byly ale pěkné.

No a pak už následovala jenom cesta na nádraží, kde vláček taky staví. Bylo to pěkné poledne a časné odpoledne. Sice jen jeden odlov, ale podzimní slunný den stál rozhodně za to. Děkuji Trendymu za pozvání a benešovským technickým službám za odvezení. Tak zase za rok?

Mezi Pátkem a Středou

Keškování ve jménu janek.s

V sobotu 29.10. koukám do kalendáře a… No to už je fakt nuda, zase prázdné místo. Dnes je ale den jako vyšitý pro keškování. Takže s chutí do toho!

Křížek – 10

Naštěstí je po ruce Aryess a navíc druhá polovička našeho X je pro. Takže zvedáme plachty a hezky po větru plujeme naším stříbrným šípem pro jeden bodík do sbírky. Janek.s to jistí desátým křížkem. Součástí krátké přípravy je i četba listingu. Fuj, terén 3,5. Asi změníme cíl. Ale hint mluví jasně a odhad, kde ta keš nakonec bude, se na místě potvrzuje. Voláme na pomoc Štaflíka, Saxánu a Pučálkovic Aminu. Netrvá dlouho a keš je venku. Zpětný chod sice trochu složitější, ale daří se.

Křížek u Rataj
Křížek u Rataj

Protože jsme přijeli na místo činu od Pavlovic, odjíždíme na Zdislavice. Chceme totiž v Bolině zkontrolovat vodní myši. Přistáváme na hrázi obecního rybníka. Nejprve marně pátráme v terénu. Ale za chvíli už se k nám hrne předseda uvítací komise a za ním z různých koutů po chvilce připlouvají další čtyři členové. Chvíli somrují u našich nohou, ale pak pochopí, že z nás nic nevymámí, a tak zase odšupajdí pryč. No a my se vracíme domů.

Keškování mezi Pátkem a Středou

Předpolední keškování nás nějak navnadilo. Tak odpoledne s Aryessem spěcháme znovu k vozidlu, abychom se ještě jednou nadechli podzimního vzduchu a odlovili nějaké další keše.

Původní záměr odjet na západ se ještě při průjezdu Vlašimí mění a táhne nás to zase na východ. Do polí. Do lesů. Do týdne… Jo, nějak jsme se zamotali na cestách kolem Javornické hůry, a tak nakonec kotvím nedaleko druhé poloviny týdne. Kdo nezná, bude si teď myslet, že mluvím z cesty. Opak je pravdou a po dvou stovkách metrů taháme logbook z kešky Pátek. Čtvrtek následuje po chvíli a pak už se lesem suneme dál.

Keškování mezi Pátkem a Středou
Mezi Pátkem a Středou

Ve Čtvrtek a v Sobotu dokonce měníme v keškách CWG. Ještě že jsem vzal s sebou dřevo na výměnu. To mě fakt baví, když nejsou všechny krabičky vykradené a je v nich něco hodnotného na výměnu. Nejlépe dřevěné suky.

Po Čtvrtku a Sobotě je v našem „kalendáři“ Středa. Trošku kocourkovské pořadí, ale nevadí. Optimalizujeme vzdálenost nutnou na projití trasy na minimum. Ovšem zohledňujeme i přítomnost lesních cest. Pokud to jde, snažíme se jít po nich, přestože jsou to metry navíc. Středa, ta se jen tak nedá. Cílový objekt začíná připomínat ementál. Keš je přitom elegantně zamaskovaná přírodním materiálem a Aryess ji také za chvíli drží v ruce. Už začíná být zima. Fouká vítr. Pomýšlíme na návrat.

Já se tam vrátím

V lese nás překvapuje několik posedů. Ne svojí přítomností, ta by byla v pořádku. Ale svojí výškou, či spíše níží, nížkou, nízkostí… nebo jak to říct. Posed metr nad zemí? Ano! Aryess to testuje prakticky a hlásí, že jeden metr plus zcela mění pohled na tento lesní svět. Věřím mu a hrnu se zpět k autu. Na části této série jsem se podílel na FTF šílenství, takže jsem se dost rád vrátil v klidu dolovit některé resty, které tenkrát nevyšly. Já se sem ještě vrátím. Prozatím díky za kešky neboli TFTC. 🙂

Keškování se Saxanou
Tajné foto na závěr aneb Jak jsem na to nedosáhl

 

Křížek u Chlumu

Příjemná rychlovka u Chlumu a něco k tomu

Zvoní mi připomínka v mobilu. A hele, dnešní den ještě nemám odlovenou žádnou kešku. Tak to je třeba vyjet. Nejbližší neodlovená keška na mapě se zelená u Chlumu. Autor janek.s. Dobrý, zkusíme to. Po týdenním válení se v pelechu to bude zajímavé. Ale včerejší Dlochův event Ve Mlejnku jsme taky zvládli, tak to dáme.

Nejdřív myši v Bolině

Cestou na Chlum nejdřív projíždíme Bolinou. Jedeme s Aryessem a mojí drahou geopolovičkou. Ta ještě neviděla bolinské „vodní myši“ pod keškou Bolinská kaplička, takže stavíme a hledáme, kde jsou. Vypadá to, že dneska máme smůlu. Ale pak jeden z nás zmerčí u druhého rybníčku pohyb a nakonec jsou z toho tři kusy požírající na břehu jetel (také uvidíte v níže připojeném videu). Příjemné ZOO. Chvíli je pozorujeme a pak už pokračujeme na Zdislavice.

Křížek – 7

První křížek vidím jako šofér hnedka za Zdislavicemi. Ale to není on. Mám v hlavě mapu, jak jsem ji skouknul před odjezdem. GPS ani nezapínám. To dáme BF. A taky že jo. Před Chlumem druhý křížek. Parkujeme u škarpy a jdeme lovit. Je to rychlé. Byla by to jen taková zabodovka, kdyby to nebylo místo s tak příjemným výhledem. Takže chvíli koukáme do kraje a já stihnu natočit krátké video.

Trhový Štěpánov jako na dlani

Pak sedáme do auta a valíme na Štěpánov. V rámci auto-pěško výletu stavíme u keše TS na dlani také od janek.s. Tady jsem kdysi byl na FTF (spolu s dalšími, kdo to stihli). Aryess by rád odlovil. Hledáme. A nic. Koukáme do logů. A jejda. Log ze včerejška. Hledali 20 minut a nenašli. Volám autorovi, aby si vzal při údržbě o jednu pixlu víc, protože já sice s sebou mám repair-kit, ale na tohle umístění se zrovna nic z té servisní sady nehodí.

Dávám vybrat osádce, jestli chtějí chodit po kolejích nebo zavézt na skládku. Já vím, že je to výběr na pytel, ale lepší nemám. Volí skládku. Asi jim to připadá bezpečnější než motat se po kolejích, kde  občas jede i vlak.

Skládka

Tak jo. Přejíždíme Štěpánov. Dojedeme až k fotbalovému hřišti, kde se hraje zápas. Původní úmysl kouknout se na kousek zápasu opouštíme. Včerejší prohra české reprezentace s Německem úplně stačila. Jedeme kolem hřbitova na skládku. Velmi vtipná keška Skládka opět od janek.s za to stojí. Škoda že v neděli nemůže moje posádka vidět šrumec na skládce, jako jsem to při odlovu mohl vidět já.

Na cestě domů sedí žába

Jo. Jedeme domů. Ale za Štěpánovem opouštím asfalt s tím, že zajedu na cyklostezku. Helelmese u křížku pod stromem končíme, protože je tam značka „zákaz vjezdu motorových vozidel“. OuKej, jede se dál. Teď už vážně domů. Ale přeci jenom ne. Stavíme u rybníčka o kousek dál a jdeme se podívat na kešku GC6EMY7 Migrace žab od Vildy Putovníka. Vtipná krabička, tak proč se nestavit, když ji Aryess ještě nemá odlovenou.

A je to. Teď už opravdu, ale opravdu domů. Díky ownerům za zpestření nedělního odpoledne, které zakončujeme doma u televize Velkou Pardubickou.

Každý má svého koníčka. Ten náš je GEOCACHING.

 

 

Uložení mlýnského kola

Dlochův event Ve Mlejnku

Super počasí. Bude pršet? Ale kdepak. Dloch nás zve na event Ve Mlejnku, to by bylo, aby nebylo pořádné počasí. Pravda, trošku chladněji je, ale my to zvládnem. Přestože už víc jak deset dní se nás snaží přeprat nějaká viróza, my jí to Ve Mlejnku vytmavíme!

Cesta do mlýna a zase zpět

Vyrážíme těsně po druhé hodině hned poté, co za námi zaklapnou dveře volební místnosti jako za posledními voliči. Cesta klidně ubíhá a za nedlouho odbočujeme na cestu ke mlejnu. Později se od Dlocha dozvídáme, že cesty k mlýnům od nejbližších vesnic jsou typickou součástí české krajiny. Kdo chce hledat v naší krajině stopy historie, měl by s nimi počítat. Tak tohle umění se budeme muset doučit. Neměl by to být problém. Miloš nám snad dá úvodní školení, když ho pěkně poprosíme. Ale zatím o tom ještě neví.

Cesta ze mlejna
Cesta ze mlejna

Zpáteční cesta už je provázena kapičkami deště. Ale co na tom, když jsme si užili takový neobvyklý zážitek a sedíme v autě, které nás veze do tepla domova. Ale to jsem to vzal trochu zkrátka, že? Tak tedy jsme ve mlýně. A jak dál?

Kolo, kolo mlýnský…

Přicházíme sice včas (aspoň mám ten dojem), ale jako jedni z posledních. Logbůk je již značně popsaný, kolo se točí (což vidíme už z daleka) a kolem něj postává pěkných pár kačerů. Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský… napadá mě starý popěvek. Když vidím jeho velikost, docela chápu, že písnička pokračuje …kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo. To muselo být opravdu škody!

Kolo, kolo mlýnský
Kolo, kolo mlýnský

Takže kolo se točí a my se zdravíme s přítomnými, logujeme, povídáme, pořizujeme CWG a taky nějaké fotografie. A video (odkaz najdete níže). Kolo se pořád otáčí. Je perfektně vyvážené. Ložiskové uložení jede hladce. A proto stačí k jeho otáčení doslova pár kapek vody z náhonu.

Do mlejna!

A pak nás pan otec zve do mlýna. Jdeme jeden za druhým do zšeřelých prostor mlýnice. Pan otec popisuje jednotlivá zařízení a jejich funkci. To jsem tedy opravdu ještě neviděl a neslyšel. Vždycky jsem o mlýn jen tak zavadil, přestože vodní pohony miluji už od dětství. Tady už opravdu chybí jen to, aby se ty všechny věci daly do pohybu, přijel sedlák s obilím a začalo se mlít. Bohužel v takovém technickém stavu vybavení zatím není. Ale je zázrak (tedy spíš zásluha rodičů pana otce), že se zachovalo tolik součástí mlýna.

Spodní mlýnské kolo
Spodní mlýnské kolo

Jdeme i do druhého patra, kde je veliký buben na prosívání mouky. Má čtyři velikosti ok, takže i čtyři „výpusti“.  A taky určitě „vyráběl“ čtyři různé mouky aspoň co se velikosti moučných zrn týče.

Kolem mlýna

Potom jdeme ven před mlýn, kde se dozvídáme další zajímavosti nejen o tomto mlýnu. Kromě jeho původní stavební dispozice (byl menší) si poslechneme i vyprávění o zimní jízdě s koníkem. A taky o tom, jak to vypadalo, když do mlýna přišli mleči a všichni se shlukli v jediné místnosti, povídali, kouřili a ve stejné místnosti spaly děti. Ale to už jsme o více než sto let zpět v historii (nejen tohoto mlýna).

Netočte se ke mně všichni zády!
Netočte se ke mně všichni zády!

Zpět k mlýnskému kolu

Čeká nás velké finále. Jdeme zpět k mlýnskému kolu a pan otec nám nabízí, že když chvíli přidržíme kolo, aby se netočilo, připojí k němu zátěž. Tou zátěží je elektromotor zapojený jako generátor. S radostí souhlasíme. Po chvíli štrachání v útrobách mlýna odchází pan otec ke stavidlu a pouští do náhonu větší  proud vody. Voda začíná přetékat přes vršek kola. Dloch hbitě přiskočí a pomůže kolu rozběhnout se. A pak už to jede, jak můžete vidět i uvnitř tohoto videa.

Slyšíme hukot vody i roztáčející se agregát uvnitř mlýna. Na ten se pak jdeme i podívat. A on skutečně jede a tři k němu připojené žárovky svítí. Tomu říkám závěr eventu.

Přiznám se, že jsem od tohoto eventu čekal zajímavý zážitek. Skutečnost byla nad moje očekávání. Nové věci jsem slyšel i viděl. A mlýnské kolo je už od dětství pro mě fascinujícím, jednoduchým a přesto obdivuhodným motorem. Tohle mlýnské kolo jsem viděl v chodu. Pro mě opravdu skvělý zážitek. Miloši, díky. A dík patří i panu otci, kterému přeji, ať se daří rekonstrukce zařízení a má z roho mlýna co největší radost.

Generátor ve mlejně
Generátor ve mlejně
Kaplička Bolina

Odlov keše Bolinská kaplička GC69G1T

Kapličku v Bolině jsem se vydal lovit už dřív. Nebyl jsem úspěšný a byl jsem přepaden domorodci, kteří mě chtěli předhodit dravé šelmě v místním rybníku. Nakonec jsem se ubránil díky známosti s jadnou domorodou občankou. Byl z toho delší rozhovor a DNF. To fakt nešlo.

Druhý pokus proběhl v září čtyřiadvacátého ve společnosti Aryess a >>TomD<< a byl úspěšnější. Nejen že jsme našli keš. Navíc tentokrát nebyli domorodci dostatečně bdělí a nechali nás přijít i odejít bez válečných rituálů. Zjistili jsme, že mezitim počet dravých šelem v místních vodách silně stoupl. Ale jejich dravost je v mezích přežití, takže to nakonec vyšlo. Celý odlov je zde (ale bez hintu).

Kaplička u Trojice, Radošovice

Kaplička U Trojice GC6GW4P by Bartéz

Nová keška u Radošovic, respektive její autor, nás zvou ke kouzelné kapličce s výhledem do krajiny i na Radošovice. Popravdě řečeno, vždycky jsem Radošovice profrčel po hlavní na Divišov a ani těch několik výjimečných odbočení mezti domy mě za celá léta nepřivedlo k této kapličce. Její návštěva jistě stojí za to. Malou ochutnávku jsem pro vás připravila na YouTube.

Na kole u Horního Čtvrtníku

Údržba keší může být příjemný letní výlet

4. červenec 2016 bylo takové hezké slunečné pondělí s oblaky a pofukujícím větříkem. Žádné úmorné vedro, ale opravdu příjemný letní den. Jako stvořený na sběr léčivých bylin, nebo na údržbu keší. Divte se, já zvolil tu druhou variantu. Navštívil jsem 10 keší, na některé jenom juknul, jiné opravil, některé dal nové nebo i přemístil. Rád bych poděkoval všem kačerům, kteří při svých návštěvách pomohli keškám drobnou údržbou, novým logbookem, či jinak. Tahle pomoc je velmi vítaná, zvláště když máte několik desítek živých keší. Je to super, díky.

Mapa údržby

Na Spravák!

Než se přede mnou začal víc zvedat terén na Spravák, zastavil jsem na chvílku u kešky Parkoviste za zdi aneb Co je to Cumet do zdi. Šáhnul jsem, vytáhnul, kouknul, kolik zbývá volných míst, vrátil a jelo se dál.

První „spraváckou“ keš jsem zkontroloval jen ze sedla kola pohledem. Logbook jsem tam dával relativně nedavno, takže jen tak v letu. To Na Spravak! – 2 – Strom v poli, to bylo jiný kafe. Kopřivy po ramena, dalšího býlí spousta… No ale protáhnul jsem se protirevmatickou kůrou, sundal a otevřel krabičku a jak jsem předpokládal, logbook byl plný. Takže první logbook ještě s FTF záznamem šel ven a místo něj tam přistál nový typu „harmonika“. Po vrácení krabky jsem pokračoval ke kešce Na Spravak! – 3 – Vyhlidka u vodojemu. Tam to šlo rychle, také v této keši skončila nová harmonika a hurá na čtyřku, tedy spraváckou mysterku.

Keška Na Spravak! – 4 – Strelnice byla ještě zarubanější než dvojka. Aspoň to tak vypadalo na první pohled. A cpát se k ní nejkratší cestou, to bych opravdu nedoporučoval. Ovšem já znám jako autor jinou cestičku, sice delší, ale rozhodně méně zarostlou. Na kole to šlo skoro ke keši. 15 metrů od ní jsem nechal kolo a dál pokračoval už jen se servisní brašnou. Keška byla v dobré kondici, ale logbook plný, jak už také hlásily nedávné logy. Kromě nového logbooku potřeboval drobnu údržbu i mechanismus ukrývání keše. Vše nakonec klaplo, a tak i od téhle keše jsem odjížděl s přáním dobrého lovu pro ty, kdo přijdou po mně.

Vorlinské rybníky

Sérii vorlinských rybníků jsem při dnešní údržbě jen tak „štrejchnul“, ale keš Vorlinske rybniky #09, Horni ctvrtnik byla vlastně hlavním cílem dnešní údržby. Dostala totiž v sobotu 2.7. Needs maintenance a podle logu to vypadalo, že je keška v háji. A taky byla. Kukulkan70 dobře popsal, co tam je (nebo spíš není) a po příchodu na místo jsem našel i jím zanechaný náhradní logbook v pytlíku a původní tužku (díkeš za údržbu) rozházené po okolí. Netuším, zda to byla práce mudlů nebo zviřátek, ale další postup byl jasný. Přesun keše na záložní umístění připravené už při založení keše. A samozřejmě nová krabička.

Horní čtvrtník

Cestou směrem k Jinošáku jsem ještě nahlédl do úkrytu keší Vorlinske rybniky #08, Dolni ctvrtnik a Vorlinske rybniky #07, Galilejsky, abych mohl konstatovat, že tyhle dvě jsou v pořádku. Jen u jedné z nich jsem trochu poopravil logbook. No a od Galilejáku jsem se vydal k vrcholu stoupání silnice na Jinošáku.

Jinošák

Tak Jinošák pozpátku. Nejprve drobná údržba na Jinosak #03, Opust cervenou znacku. Snad tenhle nápad nebyl zase tak špatný a keška vydrží. Na krabce Jinosak #02, Uff, tady uz to jde jsem jen rychlým odkrytím maskování zkontroloval, že je na místě. Pohoda.

Jinošák

A nakonec ještě Jinosak #01, To je krpal!!!. Všechno O.K. A bylo to.

Co nakonec? Sjel jsem dolů k rybníku a připojil se ke své drahé polovičce, abychom společně natrhali květ lípy na čajíky pro zimní sychravé dny. Takže nakonec došlo i na léčivé bylinky. Prostě super výlet.

Čertova brázda - PitrsVosa a Xichteria

Čertova brázda a 1000 odlovů Xichteria & PitrsVosa

22.6.2016 jsme s Pitrsem vyrazili na omadlíkovic Čertovu brázdu. Čekali jsme HARD DAY, ale skutečnost překonala očekávání (v poztivním slova smyslu). Když to krátce shrnu, bylo to asi tak:

Jenže do toho krátkého sestřihu se vážně nevešlo všechno, a tak jsou tu ještě další zážitky:

With love for GEOCACHING
your Xichteria

Čertova brázda - PitrsVosa a Xichteria
Čertova brázda – PitrsVosa a Xichteria

Gympl Vlašim má svoji kešku

Včera večer (29.6.2016) pípla nová keška. FTF jsem si vzhledem k poloze ležícího kačera (v posteli) nechal ujít. Dnes jsme ale stihli v komplet manželské X sestavě ještě STF. Když se podíváte do listingu této kešky GC6HR4Z, tak já jsem na tuhle školu chodil ještě v dobách, kdy byla v první budově, tedy podle první fotky v listingu. Na rozdíl od své drahé geoženy, která pamatuje za svoji kariéru budovy všechny tři. Přejeme oba kešce dlouhý život a autorovi děkujeme.