Podblanicko. Půvabná krajina uprostřed Čech. Jméno jí dala památná hora Blaník. Do širšího povědomí lidí začala vcházet tato hora v průběhu 19. století, kdy se tu konaly i tábory lidu. V této době se začal vytvářet i pojem Podblanicko, označující oblast nejednotnou jak přírodním rázem, tak i administrativním uspořádáním. Snad více napoví slova spisovatele Karla Nového:
„Až k Čerčanům, k ohybům řeky Sázavy, v čáře přes Tábor u Popovic, Hůrku a Chlum u Pozova, přes Divišov a Kozmice dobíhá Českomoravská vysočina. – Vršky a kopce, mezi nimi dlaňovitá údolí, krátké roviny s obdélníky polí, borové lesíky a dlouhé smrkové lesy – kraj je zvlněn, zprohýbán, rozčleněn potoky. To je Podblanicko. – Je všude, odkud je vidět Blaník …“
V této krajině, kde se ukrývá i svatováclavské vojsko, a kde můžete najít spoustu krásných keší, žije blíže neznámý počet geokačerů. A taky vy všichni, kdo dohlédnete ze svých souřadnic na Blaník (49°38’31.601″N, 14°52’22.057″E), neváhejte se připojit ke komunitě podblanických geokačerů.
Jen pro úplnost dodávám, že z Velkého Blaníku můžete vidět severní i jižní hranice České republiky. Přesněji Krkonoše (Sněžku a okolní hory), Šumavu (hraniční kopce nad údolní nádrží Lipno) a taky Ještěd. Takže s tou definicí Podblanicka je to ještě mnohem složitější, ale nakonec copak kačeři znají nějaké hranice ať už v horizontálním nebo vertikálním směru?