31.10. byl poslední provozní den Městské turistické dopravy v Benešově. Lépe řečeno, byly to pro letošek poslední tři jízdy ekovláčku po Benešově a Konopišťském parku. A já zrovna byl v Benešově.

Jednou, dvakrát…

Nevím, jaké řízení osudu mě k tomu dovedlo, ale loni jsem taky chytil konec mašinkové sezóny. Tak to vypadá, že už je tu založeno na tradici. Jednou, dvakrát a co příští rok? Už si to dávám do kalendáře, abych nezameškal další sezonní derniéru.

Možná to dokonce zavání eventem. To by nebylo špatné, hezky po kačersku se rozloučit s mašinkou. Její trasa totiž vede kolem spousty keší. A na nejvzdálenějším místě na vás číhá keška Po stopách mašinky – vrch Tuškov. A ta tentokrát přitáhla i mě. Když jsem se totiž podíval do mobilu, zjistil jsem, že ji nemám odlovenou, přestože ji Trendy80 založil již v dubnu 2015.

Hurá mašinkou za tou kešulkou

Nastoupil jsem jako obvykle na první zastávce okružní jízdy. Je na Masyrykově náměstí a vláček loni i letos odtud odjížděl v 11:00. První ze trojice jízd, které se konají každý den v prvním a posledním měsíci mašinkové sezony. Přes leto je jich víc. Tak jo. Nebyl jsem jediný pasažer. Ve společnosti několika dalších jsme vyrazili přes Želetínku na Konopiště. Několik nás vystoupilo na Tuškově.  Tam má mašinka točnu.

To místo zná kdekterý benešovský kačer díky několika eventům, které už se tu konaly. Tedy kačeři znají (krom okolních keší) především altán, který tu stojí už od roku 2009. Je z něj úžasný výhled na kostel na Chvojenu. A taky na věž konopišťského zámku.

Takhle na podzim je nedaleko altánu také místo, kde se zahajují a ukončují hony. Je obehnané větvičkovou „ohrradou“  a  v rozích stojí smrčky. Na konci honů se tu dělá výřad.

Když jsem se tam ocitl já, byl klid. Bylo totiž nádherné podzimní pondělí. Pondělí je den, kdy takové památky jako Konopiště i v sezoně zejí prázdnotou. Naštěstí prázdnotou nezela skrýš, ke které jsem zamířil hned poté, co jsem vystoupil z vláčku. Pěkná skrýš. Jen co je pravda. Zalogováno, a tradá pryč. Tentokrát hezk ypěšky. Zamířil jsem k Marfiho keši Růžová zahrada.  Něco mi říkalo, že to není dobý nápad. Jako by mi vnitřní zrak říkal, v atributech je cosi nedobrého. A bylo.  Určitě ten atribut znáte. Díky své lenosti, způsobené snad teplými slunečními paprsky, jsem se nepodíval a teprve na místě zjistil, že keš ja za plotem a další termín k odlovu bude až na jaře. No nevadí, aspoň bude důvod zase skočit do mašinky a vyjet na Konopiště. Zajímavý byl ovšem pohled na veterána zaparkovaného kousek od Růžové zahrady.

Houby. Houby? Houby!

Jo, houby. Když jsme nastupovali do mašinky na Masyrykově náměstí, byla tam jedna paní s košíčkem a pan mašinfýra si z ní utahoval, že jede na houby. A jela. Vystoupila na Želetínce a zmizela v lese. Znovu jsme ji viděli až za dvě hodiny u Růžové zahrady. Já tam došel po svých z Tuškova a ona evidentně ze Želetínky. U Růžové zahrady byla letos náhradní zastávka místo té u zámku, prý z technických důvodů. Ti, kdo přijeli druhým vláčkem, tedy předposlední jízdou sezony, se rozeběhli k zámku. Šel jsem taky.

Ale po návratu k mašince. která tu má 20 minut pauzu, jsme nedaleko zastávky zaregistrovali úkaz. Ta paní houbařka ze Želetínky seděla na bobku u nedalekého stromu a cosi rvala zprostředka kopřiv. Nebo co to bylo za plevel. Těsně před odjezdem toho nechala a přiběhla, aby s námi jela zpátky. A měla plné tašky václavek. To bylo to, co trhala u stromu nedaleko vláčku. Nechtěla zmeškat ani vláček ani václavky, a tak to rvala po trsech i s hlínou. Byly ale pěkné.

No a pak už následovala jenom cesta na nádraží, kde vláček taky staví. Bylo to pěkné poledne a časné odpoledne. Sice jen jeden odlov, ale podzimní slunný den stál rozhodně za to. Děkuji Trendymu za pozvání a benešovským technickým službám za odvezení. Tak zase za rok?